Článek
V neděli tomu bylo deset let, co nás opustil Petr Muk (†45), jehož jméno je neodmyslitelně spjato s řadou nesmrtelných písní jako Tančíš sama, Ráchel a Něžné dotyky i zdařilými coververzemi starších hitů Stín katedrál, Zrcadlo či Bon soir, mademoiselle Paris.
Českokrumlovský rodák Petr Muk (4. 2. 1965 – 24. 5. 2010) hrál už od 15 let v nejrůznějších skupinách, ale jeho pěvecké počátky jsou spojeny především s Oceánem, který se zrodil v roce 1985.
Kapela, v jejímž tehdejším soundu bylo možné vysledovat vlivy U2, Depeche Mode a Tears For Fears, se u nás stala obrovskou senzací a ve Velké Británii a v Irsku dokonce absolvovala sérii koncertů jako předskokan dua Erasure. Zajímavý byl i Mukův další projekt Shalom, jehož symbolem se stala píseň Až jednou.
Fascinující hlas
Zpěvák, který ze svého mimořádného hlasu dokázal vytěžit maximum, se poté vydal na sólovou dráhu a nakonec vstoupil i do muzikálových vod. „Byl zpěvákem, který uměl navodit velmi sugestivní atmosféru. V jeho zpěvu byl slyšet i příběh a prožitky. Navíc to byl opravdu skvělý interpret, jeho hlas měl přitažlivé až sametové barvy. To byl opravdu jeho velký přínos,“ vzpomínal na něj v Českém rozhlase hudební kritik Vladimír Vlasák.
Zpěvákem z nutnosti?
O svém profesním směřování měl Muk přitom původně trochu jinou představu. Na dotaz Českého rozhlasu, co by dělal, kdyby nezpíval, kdysi odpověděl: „Vždycky jsem chtěl být basový kytarista a kvůli tomu jsem taky chodil na kontrabas na lidovou školu umění.“ Profesor, který ho na ní učil, ho přemlouval, ať se přihlásí na konzervatoř, ale rodiče to nedovolili. Chtěli, aby dokončil stavební průmyslovku a on je poslechl.
Ke zpěvu se dostal vlastně z nutnosti: „Takže já jsem chtěl být baskytarista… Možná bych hrál jenom na basovou kytaru. Ale vzhledem k tomu, že v těch undergroundových kapelách, ve kterých jsem byl, neměl kdo zpívat, tak jsem to odnesl já,“ dodal.
Nemoc ho užírala
Zpěvák trpěl od 19 let bipolární afektivní poruchou, kterou provázejí silné změny nálad s charakteristickým střídáním manických a depresivních epizod. V obdobích mánie býval podnikavý a veselý, v obdobích deprese ho naopak sužovaly pocity beznaděje a vyčerpání. Obě fáze nemoci, kterou trpěl mimochodem i herec Miloš Kopecký (†73), provází zvýšené riziko sebevraždy.
Muk se sice léčil, ale asi jen málokdo si umí představit trápení, které prožíval - depresivní stavy u něj trvaly i tři měsíce a v této fázi považoval každý den za ztrátu času. Vše vyvrcholilo jeho neúspěšným pokusem o sebevraždu roce 2006.
Pak se zdálo, že se vše obrací k lepšímu. Deprese ustoupily, protože mu nasadili účinnější terapii a byl také pod stálým dohledem psychiatra. Petr Muk, který měl rád lyže a potápění, měl zase spoustu plánů a těšil se ze života. Jeho nečekaná smrt proto všechny šokovala.
Spekulovalo se o sebevraždě, ale policie došla k závěru, že šlo o nešťastnou náhodu. Oblíbený zpěvák po sobě zanechal tři dcery, spoustu nádherných písní a tisíce zarmoucených fanynek a fanoušků.
