Článek
Láska je krásná věc, ale nic se nemá přehánět. Kdyby JUDr. Faukner neměl ve své advokátní kanceláři důvtipného úředníka Ducháčka, přišel by brzy na buben.
Právník, který spravuje finance snobské rodiny Rispaldiců, je totiž zamilovaný do jejich rozmarné dcery Julie a vyplácí jim štědrou apanáž ze svého vlastního „Konta X“. Rispaldicové všechny své peníze prošustrovali a nevědí, že už delší dobu žijí na dluh. A teď po advokátovi chtějí další tisíce, aby mohli zaplatit za směnku Juliina nezodpovědného bratra. Pan Ducháček už se na to nemůže dívat a musí zaláskovanému šéfovi otevřít oči.
Nestárnoucí prvorepublikovou komedii Ducháček to zařídí natočil režisér Karel Lamač v roce 1938. Šlo o jeho předposlední spolupráci s Vlastou Burianem, který se v něm zhostil titulní úlohy Ducháčka. Rolí zamilovaného páru se ujali Ladislav Hemmer (Faukner) a Adina Mandlová (Julie, zvaná pofrancouzštěle „Žili“).
Mandlová byla v té době symbolem ženské elegance dámy z vyšší společnosti. Na stříbrném plátně okouzlovala krásou a svůdností, v soukromí pak ostrým jazykem a četnými milostnými aférami. Mimochodem, zahrála si i v následujícím (a posledním společném) Burianově a Lamačově snímku U pokladny stál (1939), který vysílala Televize Seznam v úterý 2. února.
Vytratil se jak pára nad hrncem
Komedie Ducháček to zařídí nabídla velkou hereckou příležitost Ladislavu Hemmerovi, který se jinak ve filmech objevoval spíš jen v menších úlohách. Díky svému zasněnému výrazu a kultivovanému projevu dostával především role úředníků a komediálně laděných milovníků.
Divákům se představil naposledy v dramatu Městečko na dlani (1942), pak znenadání opustil filmový svět i Divadlo Vlasty Buriana, ve kterém byl v angažmá. Jeho náhlý odchod spustil velkou vlnu spekulací, které dnes nemá cenu rozebírat. Ostatně, Hemmer zemřel necelé čtyři roky po druhé světové válce ve věku pouhých 44 let.
Prvotřídní komedie vůbec nezestárla
Škarohlídové možná namítnou, že film Ducháček to zařídí není žádným uměleckým veledílem, ale měli by si uvědomit, že to tvůrci ani neměli v úmyslu. Chtěli natočit veselohru, která pobaví nejširší publikum, což se jim podařilo měrou vrchovatou.
Komedie se v premiéře hrála v kinech nepřetržitě dva a půl měsíce a nezestárla ani po desítkách let od svého natočení. A navíc krásně demonstruje, že naše společnost se za celou dlouhou dobu ani moc nezměnila - ať už jde o tahanice během rozvodu, nebo o sousedské spory o jablka.
Určitě se také pobavíte u mnoha nesmrtelných scének a hlášek. Stačí připomenout Ducháčkův telefonát, kdy shání peníze na palmární účet.
„Haló? Firma Tintítko? Má poklona. Zde kancelář doktora Fauknera, u telefonu pan Ducháček. Slečno, prosim vás, buďte tak hodná, je tam pan šéf? Já vím, že jsou dva, ale já bych prosil toho, jak chodí k nám, jak vždycky... ten, ten malej takovej... ano... né, ten ten, jak vypadá jak opice, jak mu řik... co? Né, ten jak mu řikáme Tarzan! Jéjej... My jsme spojený? Promiňte laskavě, já jsem... slečna to předala, já nevěděl... Já jsem vás chtěl moc prosit, jestli byste nám něco na náš palmární účet nedal... Nedal. Že jsem uhod.“
Burianovi se splnil sen
Je dobře známo, že Burian se rád oblékal do vojenských uniforem, které jeho štíhlé atletické postavě velmi slušely. A díky roli Ducháčka se mu splnil dávný sen. Slavnostní premiéry filmu se totiž zúčastnil i tehdejší ministr národní obrany František Machník, kterého král komiků žádal o přijetí do důstojnického sboru. Po zhlédnutí snímku ministr souhlasil a jmenoval ho poručíkem kavalerie.
Film uvidíte 9. února na Televizi Seznam. Mimochodem, byl natočen na motivy divadelní hry Rudolfa Österreichera a Rudolfa Bernauera Konto X a je jedním z mála, ve kterém král komiků nezpívá.
