Článek
Tři únorové úterní večery můžete strávit u obrazovek Televize Seznam ve společnosti skvělého Vlasty Buriana. Hned druhého února na vás čeká první z jeho nesmrtelných komedií U pokladny stál..., kterou natočil v roce 1939 pod režijní taktovkou Karla Lamače.
Kromě Buriana v ní uvidíte další slavné prvorepublikové hvězdy, například Jaroslava Marvana, Adinu Mandlovou, Čeňka Šlégla nebo Václava Trégla.
Bahno, nebo zuby?
Hlavní hrdina, ošetřovatel Kryštof Rozruch z nemocnice U svatého Jakuba, dělá svému příjmení čest. Když mu z nemocenské pojišťovny pošlou místo léčivého bahna na ischias „klapačky“, jde je vrátit a dělá u toho pořádný rozruch. Není divu. Úředníci jsou neochotní a posílají ho od čerta k ďáblu. Po mnoha peripetiích se mu ale nakonec dostane zadostiučinění. V pojišťovně si ho totiž spletou s jeho nadřízeným primářem Markem a nabídnou mu léčebný pobyt v luxusních lázních Rochov.
Do lázní ovšem odjíždí i skutečný doktor Marek (Antonín Streit), který se své milé (Anna Gabrielová) pro změnu představil jako ošetřovatel Rozruch. Chce se totiž přesvědčit, zda jsou její city nezištné a opravdové.
Improvizace vs. puntičkářství
Veselohra plná záměn poskytla zejména Burianovi dostatek příležitostí k improvizacím. Naproti tomu Jaroslav Marvan, který ve filmu hraje doktora Brunnera, byl perfekcionista. Přesto oba herci ve filmu předvedli náramný herecký koncert.
„Pro Marvana to občas bylo velmi náročné. Burian improvizoval, což on mimochodem nesnášel, ale jemu to odpouštěl. Neustále tak musel odrážet jeho smeče, držet děj pohromadě, nahazovat repliky a samozřejmě posloužit pointě vtipu. Vyžadovalo to od něj jisté sebezapření, ale Burian si byl jeho kvalit dobře vědom a uměl to náležitě ocenit,“ vzpomínal později režisér Karel Lamač.
Mimochodem, král komiků inkasoval za svého Rozrucha honorář ve výši 150 tisíc korun.
Baladu o deliriu tremens, kterou Rozruch počastuje opilého doktora Brunnera, napsal přímo pro film autor divadelní předlohy Jiří Verner. Údajně to bylo těsně před natáčením, prý ji stvořil rovnou v barrandovských ateliérech. Vlasta Burian se celý její text naučil nazpaměť za pouhé dvě hodiny a hned ji s Marvanem a Lamačem natočili.
Pro připomenutí nabízíme úryvek: „Již skončen myší voj, zase jiné hnusné stvůry děr zemských vylézají: housenky, štíři, můry, odporní chrobáci, lepkaví slimáci, vyzáblých pakobylek stíny mátožné a s rukama sepjatýma kudlanky nábožné. A všechna ta zvěř po vyhublém těle vzhůru se šplhá, zuby a kusadly na bezvládné tělo se vrhá…“ Baladu odrecitoval Burian pouze v tomto filmu, ve svém divadle ani při estrádách se k ní už nikdy nevrátil.
Lékař, který horoval i pro umění
U autora námětu Jiřího Vernera se ještě na chvilku zastavme. Byl to lékař, a měl tak s nemocničním prostředím spoustu vlastních zkušeností. A protože to byl i talentovaný autor, uměl s humorem popsat nejen realitu na chirurgii, ale i v nemocniční pojišťovně.
Ještě na střední škole Verner spoluzakládal vinohradskou Studentskou scénu a později, když už studoval medicínu, hrál i v nuselském Tylově divadle (dnes Divadlo Na Fidlovačce). Kromě toho psal veselohry, například Burianovi napsal na tělo i detektivku Rozkaz, pane ministře.
Bohužel, tomuto nadanému tvůrci dopřál osud velmi krátký život – Verner zemřel v pouhých 37 letech.
Lamačův poslední čs. film
Komedie U pokladny stál, která si bere na paškál poměry v nemocenském pojišťovnictví, je tak vlastně aktuální i dnes, víc než 80 let po natočení. Sluší se také připomenout, že šlo o poslední československý film režiséra Karla Lamače. Hned po jeho natočení emigroval před nacistickým nebezpečím do Holandska. Po válce působil ve Francii a v USA, kde navrhl řadu technických zlepšení pro využití v televizi a v barevném filmu.
