Článek
Do paměti českých diváků se tento skvělý slovenský herec zapsal především jako gymnazista Vlastík Ryšánek ve slavném filmovém dramatu Vyšší princip (1960) či maturant Pavel v působivém příběhu Romeo, Julie a tma (1959).
Na rodném Slovensku si ho spojují především s postavami, které ztvárnil ve snímcích Balada o Vojtovej Maríne (1964), Mŕtvi nespievajú (1965), Medená veža (1970), Orlie pierko (1971) či Vivat Beňovský (1975).
Fyzická podoba a styl herectví Ivanu Mistríkovi (15. 10. 1935 – 8. 6. 1982) vynesly srovnání s velkou hvězdou evropského filmu a divadla Gérardem Philipem (†36). „Nahraditelný je každý, ale u Ivana Mistríka si nedokážu představit kým a čím,“ řekl o něm kolega a divadelní pedagog Juraj Slezáček (†73).
Velký talent
Ivan Mistrík byl zkrátka jedním z velikánů slovenského herectví a diváci milovali nejen jeho filmové a televizní postavy, ale i ty divadelní. Na prkna Slovenského národního divadla, které bylo jeho druhým domovem až do předčasné smrti, se dostal v roce 1965, kdy hostoval ve hře Idiot. Tento krok byl pro jeho divadelní kariéru stěžejní.
„Kolegové ze Slovenského národního divadla byli překvapeni tím, co tam Ivan předvedl,“ uvedl pro RTVS hercův bratr Ján Mistrík. „Bylo to sice filmové herectví – velmi vnitřní a nepatetické, ale přitom čitelné až do poslední řady na balkoně. Byl to tak ohromující zážitek, že Ivan během pár měsíců dostal nabídku nastoupit do stálého angažmá…“
Berlička v podobě alkoholu
Kolegové popisují Mistríka jako věčného mladíka, melancholika a bohéma s měkkým srdcem. V herecké kariéře se mu sice mimořádně dařilo, ale v osobním životě se trápil. A i když často popíjel, nikdy to nebylo na úkor pracovních povinností – zde se za všech okolností choval jako profík. Alkoholem řešil soukromé problémy.
K první tragédii, která ho poznamenala, došlo v roce 1977. Během dovolené u moře zemřela jeho žena Helena na náhlou mozkovou příhodu a Mistrík zůstal sám se dvěma malými syny Ivanem a Michalem. Za nějaký čas se seznámil se zpěvačkou Marikou Klesniakovou. Zamilovali se do sebe, vzali se a narodil se jim syn Janko.
Žádná romantika mezi nimi ale nepanovala. Jejich soužití by se dalo spíše přirovnat k italské domácnosti. Mistrík prý na svou o 17 let mladší ženu žárlil, a hádky tak byly na denním pořádku. Čím dál častěji také sahal po sklenici s alkoholem. A nakonec se rozhodl skoncovat se životem.
To, že uvažuje o sebevraždě, prý párkrát naznačil, ale jinak se nikomu nesvěřoval, naopak byl hodně uzavřený. Kolegové v divadle o jeho trápení věděli, ale netušili, jak mu pomoci.
Už nechtěl žít
Psal se 8. červen 1982. „Ten den jsme se viděli v divadle a večer jsme se měli sejít u něj doma i s Ivanem Rajniakem. Bydleli jsme pár metrů od sebe,“ vzpomínal Mistríkův kolega Ivan Palúch (†75). „Kolem páté mi někdo bouchal na dveře. Byla to jeho žena a říká: Bože, pojď rychle k nám, zdá se, že se Ivan zastřelil… Našel jsem ho na válendě, ležel na zádech, mezi koleny měl kulovnici. Půl hlavy měl pryč…“
Bylo známo, že Ivan Mistrík byl vášnivý nimrod a vlastnil několik zbraní. Kvůli synům je měl ale uschované v trezoru u kolegy Štefana Kvietika (86). „Došel si k němu pro pušku, že prý jde na srnce. Místo toho obrátil zbraň proti sobě,“ vyprávěl hercův kamarád Karol Čálik (75). Později se zjistilo, že Ivan Mistrík měl v době skonu v krvi 3,5 promile alkoholu.
