Článek
„Diblík s blond vlásky a pusou namalovanou do srdíčka. To byla poznávací značka pro Anny Ondrákovou. Přesto ji lze bez nadsázky označit jako první českou herečku, která dobyla Evropu,“ napsal o hvězdě předválečného filmu publicista Robert Rohál.
Režisér a scenárista Gustav Machatý o Anny Ondrákové (15. 5. 1902 – 28. 2. 1987) mluvil zase jako o české Mary Pickford: „Štíhlá blondýna s dlouhýma nohama a pohybovým a komediálním talentem, model třeštidlo.“
Talentovaná slečna
Anna, později Anny, se narodila do rodiny rakousko-uherského důstojníka a kvůli jeho pracovním povinnostem prožila dětství na mnoha místech mocnářství. Navštěvovala dívčí lyceum, hodiny tance i baletu a ovládala také několik jazyků - němčinu, francouzštinu a angličtinu. Už v 15 letech se dostala jako elévka do Švandova divadla, odkud ji doporučili i k filmu. Debutovala jako 17letá v němém filmu Dáma s malou nožkou (1919).
Lamačova Múza
V roce 1920 se seznámila se svým prvním osudovým mužem – filmařem Karlem Lamačem (†55). Právě on objevil, že Anny má mimořádný komediální talent a začal ji obsazovat do svých, tehdy ještě němých filmů. Záhy mezi nimi přeskočila jiskra a zamilovali se do sebe. Založili také produkční společnost KALOS a brzy slavili mezinárodní úspěch.
Jejich film Bílý ráj (1924) se líbil nejen u nás, ale i ve světě. Lamač pak točil po celé Evropě a také Anny začala dostávat nabídky ze zahraničí. Dokonce dvakrát natáčela v Londýně s „mistrem hrůzy“ Alfredem Hitchcockem!
Později založila s Lamačem v Německu produkci Ondra-Lamač-Film, která se zaměřovala už jen na zvukové filmy. Prvním byla Sensace (1930) - a to doslova a do písmene. Snímek měl neobyčejný ohlas a herečce navíc „přivál“ i nového ctitele, slavného německého boxera Maxe Schmelinga (†99).
Nacistická ikona
Ondráková toužila po rodině, ale světácký Lamač se do manželství nehrnul, takže ho nakonec pustila k vodě a provdala se za Schmelinga. Jejich svatba se stala hlavní společenskou událostí roku 1933.
Oba manželé platili v Německu za celebrity a oblíbili si je i nacisti. Plavovlasá Anny byla ukázkovou představitelkou árijské krásky a urostlý, svalnatý Max byl přesně tím typem, jak by měl vypadat správný německý sportovec. Proto není divu, že svatební dar jim poslal i sám Adolf Hitler.
V nemilosti
Nicméně když Schmeling prohrál v roce 1938 odvetný zápas s americkým boxerem černé pleti Joem Louisem, začaly manželům problémy a dostali se do Hitlerovy i Goebbelsovy nemilosti. Ondráková pak už moc pracovních nabídek nedostávala a její muž musel na frontu.
Po válce se ocitli prakticky na mizině a Schmeling byl nějakou dobu dokonce ve vězení. Obvinění z kolaborace nakonec přestáli, ale museli začínat úplně od nuly.
Přání se jim nesplnilo
Přestěhovali se na sever Německa na venkov a Ondráková definitivně skoncovala s filmem. „K herecké moudrosti patří vědět, kdy přestat. U ženy zvlášť, a při typu mých rolí hlavně. Nemělo by smyslu, abych se pokoušela o jiný žánr,“ řekla v roce 1965 v rozhovoru pro časopis Kino.
Starala se o domácnost a s manželem založili také chov norků, o jejichž kožešiny byl tehdy velký zájem. Ze Schmelinga se pak v roce 1957 stal úspěšný manažer německé pobočky firmy Coca-Cola.
Jejich manželství bylo opravdu šťastné, přestože Ondráková v roce 1936 při autonehodě potratila a další děti mít už nemohla. Celý život si byli oporou a přáli si, aby jeden nezažil smrt druhého. To se jim nesplnilo – herečka v roce 1987 zemřela a někdejší hvězda boxerského ringu ji přežila o dlouhých 18 let.
