Článek
Oblíbenou sérii s kriminalistou Kalašem vytvořil režisér Petr Schulhoff, který si k detektivkám psal také scénář. Díky skvělému podání Rudolfa Hrušínského se z nich stal hit a diváci jim říkali „kalašovky“. Herec s nezaměnitelně klidným výrazem, jenž nemusel nic říkat, protože hrály jeho oči, čerpal inspiraci u skutečného kriminalisty.
První z kriminálek s názvem Strach měla premiéru v roce 1963. Název se odvíjí od skutečných obav navenek ctihodných občanů z prozrazení toho, jak se chovali za okupace. Běžné vyšetřování smrti mladého stopaře vede k postupnému odhalování zločinů pachatelů, co utíkají před svou minulostí. Strach odvysílá Televize Seznam 4. března ve 20.10.
Obzvlášť uvěřitelně ztvárňuje nejistotu danou špatným svědomím Bohuš Záhorský, v roli vedoucího fotografického ateliéru Pacera. Ostatně kriminalisté ho podezřívají. Strach má ještě umocněný obavou, že jeho syn Bert přejel stopaře, protože je majitelem vozu, který ho srazil.
Borec přes kriminálky
Film byl natočený na motivy detektivního románu Kilometr 19 od Eduarda Fikera. Poprvé se divákům představili major Kalaš a nadporučík Varga, kterého hrál Radoslav Brzobohatý. Schulhoff tuto dvojici obsadil ještě do snímku Vrah skrývá tvář (1966), který má Televize Seznam na programu 11. března od 20.10.
Majora Kalaše v podání Rudolfa Hrušínského můžeme vidět i v dramatu Po stopách krve z roku 1969 a pak v Diagnóze smrti, která vznikla o deset let později. Celou sérii postupně uvidí diváci Televize Seznam: Po stopách krve (18. března ve 20.10) a Diagnóza smrti (25. března ve 20.10). Petr Schulhoff (†63) je dodnes vysoce oceňovaný jako specialista na kvalitní filmové detektivky. Uměl v nich navodit nejen patřičné napětí, ale také ponurou atmosféru.
Učil se u mistra oboru
Do svých dramatických černobílých děl ji dosazoval syrovou kamerou a hrůzostrašnou hudbou i kvalitním hereckým obsazením. V rámci opravdové autenticity měl herec Hrušínský (†73) možnost pozorovat při práci skutečného kriminalistu.
Karel Kalivoda, šéf pražské kriminálky, kterému kolegové říkali Maigret, byl mistrem ve svém oboru. Průkopník nových metod vycházejících z vědy prosazoval při pátrání využití antropologie, genetiky, biologie nebo detektoru lži. Nedal dopustit na policejní psy.
Budoucí major Kalaš se zúčastnil několika výslechů a vyšetřování. Podíval se s kriminalisty i do terénu. Od svého „učitele“ převzal civilnost, klidný, až kožený výraz, neustále zapálenou cigaretu, silnou kávu a také detail, že nikdy nenosil zbraň…
Odporný vrah se neštítil ničeho
Nejotřesnější skutečností, kterou se režisér inspiroval, byl případ sériového vraha Václava Mrázka. Odporný sadista, nekrofil a pedofil v průběhu necelých pěti let sedmkrát vraždil, čtrnáctkrát pohlavně zneužil, kradl a loupil vesměs na Chomutovsku. První obětí byla 15letá Hanička, která pásla krávy na břehu Ohře. Umlátil ji klackem a pak zneužil.
Zabíjel cestou do práce a při jízdě na kole. Pocitu nadřazenosti dosáhl, když si pořídil zbraň. Poslední vražda měla loupežný motiv, kdy chtěl vykrást dům svých známých. Myslel si, že nikdo nebude doma, jenže narazil na domácí paní. Ubil ji sekyrou a její jedenáctiletou vnučku znásilnil.
Skončil na šibenici
A právě díky týmu vyšetřovatelů, který vedl Karel Kalivoda, se podařilo Mrázka v roce 1956 dopadnout. Nakonec k tomu došlo náhodou. Přistihli ho při krádeži v šatnách na pracovišti, kde dělal. Při domovní prohlídce pak byly objeveny věci jeho obětí i pistole odpovídající zbrani použité při vraždách.
Nejprve vše tvrdošíjně zapíral, až později se přiznal. Myslel si, že dostane maximálně deset let. Život vraha ukončila poprava v Praze na Pankráci, která proběhla 29. prosince 1957. Bylo mu 32 let a jeho posmrtná maska je k vidění v pražském muzeu policie…
