Článek
Štědrovečerní pohádka České televize je každý rok divácky nejsledovanějším pořadem večera. A diváci jsou zpravidla velmi nároční a nešetří kritikou. Většinou mají co chválit, pohádky jsou povedené, vzpomeňme například na divácký hit Anděl Páně nebo Lotrando a Zubejda.
Někdy se ale s kritikou doslova roztrhne pytel a diváci jsou ve svých hejtech nejen na sociálních sítích nemilosrdní. Které štědrovečerní pohádky patřily k největším propadákům? Podle ČSFD (Česko-Slovenská filmová databáze) se divákům nejméně líbily štědrovečerní pohádky Kouzelník Žito (2018), Království potoků (2005) a Pravý rytíř (2016). Zejména prvně jmenovaná pohádka od režiséra Petra Zelenky vzbudila největší rozruch a velké emoce.
Velká výpravná pohádka Kouzelník Žito o chlapci, jehož touha napravovat lidskou špatnost byla silnější než moc samotného pekla, má na ČSFD hrozivých 24 procent. Hlavní roli ztvárnili Denis Šafařík a Anna Kadeřávková (27), jež to za roli princezny natolik schytávala, až i ona sklouzla k vulgaritám. „Prej si teď celá republika o mně něco myslíte… Půlka tvrdí, že jsem nemastná (kráva), možná hezká (ale kráva), ale prostě prej kráva bez práva na cokoliv. Především na herectví (protože jsem kráva). Prostě blbá kráva, která je placená z jejich daní a ještě jim zkazila Štědrej večer,“ prohlásila tedy herečka známá ze seriálu Ulice, které se kritika až moc dotkla a zastal se jí i režisér Zelenka.
O něco vyšší hodnocení měla pohádka Království potoků s Jakubem Prachařem (41) coby princem, kterého na cestě za láskou provázejí jeho rádci Potok a Potůček v podání Oty Jiráka a Vladimíra Javorského. Roli princezny ztvárnila Kristýna Janáčková. Ač diváci dali této pohádce 39 procent, odborníci ji chválili a byla oceněná na 37. dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana.
Nebodovala ani štědrovečerní pohádka Pravý rytíř s Lukášem Vaculíkem a Janem Komínkem v hlavních rolích, kterou diváci na ČSFD hodnotí 40 procenty. Příběh o tom, jak mladý rytíř a jeho starostlivý otec najdou nejen cestu jeden k druhému, ale také lásku a štěstí, ale přece jen nebyl takovým propadákem jako Kouzelník Žito.
Tvůrci pohádek to ale rozhodně nemají vůbec jednoduché. Zavděčit se divákům „zaseklým“ na pohádkových klasikách z minulého století, které patří ke zlatým fondům československé kinematografie, je opravdu náročným úkolem. Tři oříšky pro Popelku nebo Byl jednou jeden král jsou takovou filmovou klasikou, že je jen tak něco nepřekoná, byť zmíněné pohádky Anděl Páně a Lotrando a Zubejda se jim, co se týče oblíbenosti, snaží vyrovnat.
