Článek
Sedm princezen, které vládkyně podvodní říše zaklela v labutě. Jezerní královna patří k pohádkám, které dělí diváky na dva tábory. Jedni ji zatracují, druzí ji milují pro její temnou atmosféru. U České filmové a televizní akademie si přitom pohádka vysloužila hned dvě nominace na Českého lva.
Film Jezerní královna je hned v několika ohledech výjimečný. Vyzdvihnout se musí především herecké obsazení. V hlavní roli nebezpečné královny exceluje Ivana Chýlková (61), v roli princezny se objevila Jitka Schneiderová (51), princova sluhu ztvárnil Jan Hrušínský a vodnici s doutníkem a sklenkou puškvorce legendární Jiřina Bohdalová (93). Snímek, který vznikl v německé koprodukci, přinesl i novou tvář. Hlavního hrdinu prince Viktora si zahrál Max Urlacher.
Princem byl jen jednou
V době natáčení bylo Urlacherovi 27 let a jednalo se o jednu z jeho prvních velkých a navíc zahraničních zkušeností. O deset let později si pak zahrál v hollywoodském velkofilmu Valkýra po boku Toma Cruise (62). Do českých pohádek se ale již nevrátil. Často ztvárňoval menší role v německých a rakouských romantických filmech. Účinkoval také v seriálech, například v Rosamunde Pilcher, Komisař Rex, Vraždy v Kitzbühelu, Doktor Martin a dalších. Herecké kariéře se věnuje dodnes, ale v současnosti působí převážně jako divadelní herec.
Temná pohádka
Pokud patříte mezi fanoušky pohádky Jezerní královna, pak jistě oceníte, že ji Televize Seznam zařadila do svého svátečního vysílacího programu. Konkrétně na středu 25. prosince od 18:15. Vychutnat si můžete nejen skvělou hudbu Ondřeje Soukupa (73), za kterou si vysloužil nominaci na Českého lva, ale i netradiční příběh odehrávající se pod vodou. Druhou nominaci získala za mimořádný výtvarný počin Irena Greifová. Její představy vypadaly ale možná trošku jinak. Stejně jako plány režiséra Václava Vorlíčka.
Jenže pak na scénu přišel kameraman, kterého filmu přidělila německá produkce, a vše bylo jinak. Výsledkem byly špatně nasvícené scény a záběry, které jsou tak tmavé, až mohou budit hrůzu. V některých scénách dokonce nejsou vidět ani postavy a tváře malých dětí, které královna vězní pod hladinou. Z obrazovky svítí jen jejich bílé košilky a děj nabírá na té správné dramatičnosti. Nakonec ale vše dobře dopadlo a i záběry se daly použít. U některých z nich jen diváci musí zapojit fantazii. To ale u pohádek jistě není nikdy na škodu.
