Článek
Filmová hexalogie o básnících patří k divácky nejoblíbenějším počinům naší kinematografie, a kdykoli je možnost, většina z nás se na ni znovu ráda podívá. První díl Jak svět přichází o básníky (1982) si můžete pustit 18. listopadu ve 12:10 h na Televizi Seznam.
Dva nerozluční kamarádi Štěpán (Pavel Kříž) a Kendy (David Matásek) mají umělecké ambice: jeden skládá verše, druhý je zhudebňuje. Oba mají před maturitou a ani v tomto období svého života neztrácejí zájem o recesi. Společně se rozhodnou zorganizovat experimentální divadelní představení, na které by se dlouho vzpomínalo. Vedle textů pro muzikál ovšem píše Štěpán i básničky pro půvabnou dívku svých snů…
První část volné filmové série z pera lékaře a spisovatele Ladislava Pecháčka patří mezi nejúspěšnější filmy 80. let a režisér Dušan Klein si v ní „odskočil“ od svého oblíbeného kriminálního žánru. Komedie se odvíjí lehce, humorně a svěže, dýchá pohodou a nadějí.
Charakterizuje ji mírný odpor vůči režimním klasicizujícím tradicím, především však inteligentní humor a výborné herecké výkony obou hlavních protagonistů i výrazných vedlejších postav v podání Miroslavy Šafránkové (Borůvka), Josefa Somra (profesor chemie Ječmen), Oldřicha Navrátila (propagační referent Nádeníček), Jiřího Císlera (ochotnický režisér Čermáček) nebo Míly Myslíkové (Štěpánova maminka). V první části hrdinové poprvé narazí na realitu světa dospělých.
Zajímavosti z natáčení
Celý film je natočen v reálných prostředích, štáb nestrávil ani jeden den v ateliéru. Točilo se v Mělníku a v Praze-Bohnicích.
Představitelka Borůvky Miroslava Šafránková se před kamerou odmítla svléknout, a tak se režisér rozhodl, že to vyřeší animovanými pasážemi. Nakonec se mu tento způsob zalíbil a více ho zakomponoval do filmu.
Žhavými kandidáty na ústřední role byli i Lukáš Vaculík a Ondřej Vetchý. U režiséra to nakonec vyhráli Kříž s Matáskem, kteří spolu studovali a už tehdy se kamarádili. Do natáčení se zapojili i přes to, že to jako studenti měli zakázané. Škola jim to později oplatila trojkami z chování.
Komunističtí cenzoři filmů nechtěli film vůbec pustit do kin s tím, že „hanobí společnost“. To řekl konkrétně slovenský básník Milan Lajčiak, který tehdy šéfoval Čs. filmu. Po vystřižení dvou básniček se Básníci do kin nakonec dostali a měli rekordní návštěvnost – přišlo se na ně podívat 1,6 milionu lidí.
Tehdejší Rudé právo otisklo na film recenzi pod titulkem Jenom legrácky nemohou stačit. Režisér Dušan Klein pak stejnou větu použil recesisticky hned ve druhém pokračování Jak básníci přicházejí o iluze (1984). Větu řekne Štěpán, a touto narážkou zhodnotí Kendyho seminární práci na FAMU.
Kendyho křestní jméno ve filmu vůbec nezazní. Pouze na jeho začátku je slyšet školní hlášení: „Studenti Marek a Šafránek ať se dostaví do ředitelny,“ takže pozorný divák zná aspoň Kendyho příjmení.
