Článek
Filmová komedie Zdeňka Trošky (71) Slunce, seno, jahody loni v červenci oslavila 40 let. Stala se fenoménem a její sláva trvá dodnes, fanoušky má napříč generacemi. Přitom od začátku ji provázely problémy. Soudruzi, kteří film v 80. letech schvalovali, z něj vůbec nebyli nadšení.
Vznikl v podstatě náhodou. Troška pronesl na schůzi v Barrandovských ateliérech námitku, proč dovážíme italské komedie, když je můžeme natočit sami. Tehdejší ředitel mu odpověděl, ať tedy nějakou natočí… Do jihočeské vísky Hoštice se přeneseme na Televizi Seznam 10. dubna od 20:10 a pak při sledování pokračování Slunce, seno a pár facek o týden později 17. dubna ve stejný čas.
Bez oficiální premiéry
„To si nedovedete představit, co to bylo za hrůzu. Ti do mě šili, řekli mi, že je to vulgární film, fekální humor, že jsem urazil socialistický dnešek a socialistickou vesnici a že by měl být zakázán,“ vzpomínal režisér a zároveň spoluautor scénáře. Dokonce mu hrozil pětiletý zákaz práce u filmu. Nakonec se rozhodlo, že bude jenom střihově upravený, chybí v něm devět minut.
„Ten film nikdy neměl oficiální premiéru, šel ‚na tajňačku‘ jen do jednoho kina v Praze,“ dodal. Větší propagaci a rozšíření v síti biografů si režim nepřál. Přesto si cestu k divákům našel. Opožděnou premiéru si odbyl loni během červencové akce v Hošticích, kam se sjelo přes pět tisíc nadšenců z celé republiky.
Strach o úrodu
Snímek se natáčel v letech 1982–83 v jihočeských Hošticích, kde Troška vyrůstal a žil. Proto doufal, že budou mít pro jeho záměry všichni pochopení. Ovšem týden před první klapkou si postavil hlavu místní rostlinář. Bál se o úrodu, protože právě seli ječmen, a tak mu vadila přítomnost filmařů.
„Několikrát denně jsem musel jít na pole a vysvětlovat, co a jak bude. On si bílými pruhy označoval místa, kde podle něj bude stát kamera, kdo kam půjde, a tím omezoval štáb nejen v čase, ale i v rozsahu natáčecího prostoru. Všichni jsme byli pod dost velkým tlakem,“ vysvětloval režisér, že nešlo vše, jak si představoval.
Ani po uvedení do kin nebylo všem všechno po chuti. Vedení tehdejších Československých drah zaslalo filmovým ateliérům stížnost, že nikde v zemi nejezdí vlak, v němž by cestující museli přesednout, aby se nepřevrátil. Což je vidět v jedné z úvodních scén na kolejích.
Zahráli si i rodiče
Kromě hlavních postav, z nichž už nežije Helena Růžičková (Mařenka Škopková), Stanislav Tříska (její muž Vladimír), Luděk Kopřiva (farář Otík), Pavel Vondruška (tajemník Mošna), Jiřina Jirásková (řídící Hubičková) ani Miroslav Zounar (předseda JZD Pepa Rádl), si ve filmu zahrál i tatínek režiséra. Václav Troška dostal roli Konopníka, souseda Škopkových a otce instalatéra Venci.
Zemřel v roce 2011, krátce před 80. narozeninami, na komplikace související s dlouhou nemocí. Zdrcený Troška tehdy sdělil, že mu selhalo srdíčko s tím, že kvůli silné cukrovce už dříve přišel o nohu, ale držel se. Zdravotní stav se mu zhoršil po prodělané chřipce.
Zatímco Troška senior hrál ve všech třech dílech, ve filmu Slunce, seno a pár facek jsme mohli vidět i režisérovu maminku Růženu v roli mámy doktora Káji Kroupy. Byla první, kdo četl scénář synova hitu, a okomentovala ho slovy: „No, taky jsi tam o nás všechno psát nemusel!“ Režisér rád říkal, že byla jeho velkou kritičkou i přítelkyní. Zemřela v roce 2017 ve věku 88 let.
První role v sedmdesáti
Filmové drbny a babky, skutečné hoštické důchodkyně, kterými se to v populární komedii jen hemží, se narodily ještě v dobách Rakouska-Uherska. Honorář – 120 korun za natáčecí den – pro ně znamenal významné přilepšení k důchodu. Ten v té době činil přibližně 380 Kčs.
Výraznou vesnickou „informátorkou“ byla tzv. Keliška, již si zahrála Marie Švecová. Herci o ní mluvili jako o milovnici humoru, co nezkazí žádnou srandu. Během natáčení celému štábu vařila. Narodila se v roce 1909 a zemřela 1. září 1996. Její sestřenice Marie Pilátová ztvárnila postavu Vlasty Konopníkové, matky Venci. Dožila se 93 let a až do smrti průvodcovala návštěvníky Hoštic. Pro obě znamenalo natáčení Slunce, seno… jediné role.
Svéráznou postavu babičky, matky Škopkové, představovala Erna Červená. Původním povoláním úřednice se stala druhou manželkou slavného kabaretiéra Jiřího Červeného. Jiří Suchý obsadil archivářku manželova odkazu do tragikomedie Nevěsta, což byla její první filmová role. A protože se narodila v roce 1900, zhostila se jí v sedmdesáti letech. V roce 1985 podlehla mrtvici, takže v dalších dílech trilogie byla nahrazena Valerií Kaplanovou.
Není bez zajímavosti, že ve scéně, kdy stařičká máma Škopkové odjíždí na posteli z dvorku na náves, byl pod peřinou schovaný muž. Ten postel řídil a přibrzďoval…
V patnácti sekl s herectvím
Do paměti diváků se vryla spousta hlášek. Nelze zapomenout na zoufalý apel mámy Škopkové směrem k synkovi Jiříkovi, když má poněkolikáté jíst králíka: „Co by za takovýho králíka děti v Africe daly!“ Růžičková uměla být přesvědčivá. I ve scéně, kdy vlepila svému nezdárnému potomkovi pořádnou facku.
Kloučka, pěkného rošťáka, si zahrál Martin Šotola. Toho si můžeme pamatovat třeba jako syna arcivévody z filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983) nebo jako Honzíka v komedii Bota jménem Melichar (1983). A právě díky rodinnému Troškovu snímku si na něj režisér vzpomněl a svěřil mu roli syna Růžičkové a Třísky ve všech třech dílech. Objevil se i v seriálech, v bakalářských příbězích, svůj hlas propůjčil také dabingu.
Filmografii měl pestrou, tudíž se dalo předpokládat, že se z Martina stane vyhledávaný herec. Jenže se vyučil hodinářem, oboru se sice nevěnoval, nicméně hereckou kariéru ukončil. Dnes se zasazuje o lepší prostředí a kvalitní život ve městě.
