Krakonoš a lyžníci jsou posledním filmem Václava Lohniského. Herec zemřel přímo na place

Pokud máte rádi zasněžené hory, lyže a romantiku dob minulých, rodinný film Krakonoš a lyžníci (1980) je určen právě vám. Tentokrát budete mít možnost zhlédnout ho 26. prosince v 18:35 h na Televizi Seznam. Příběh režisérky Věry Plívové-Šimkové a debutující scenáristky Jany Knitlové vás zavede do Krkonoš na počátku 20. století.

Hrdiny vyprávění jsou sourozenci Jenda a Matěj Pelčovi, které z každodenní rutiny vytrhne proslulý pašerák, jenž pro obyvatele krkonošské vísky ztělesňuje vzpouru proti nespravedlivé c. a k. vrchnosti. Spravedlnosti navíc uniká na nejnovějším vynálezu pocházejícím z Norska: na lyžích. Svou vášní pro lyžování nakazí nejen zvídavé kluky, ale i jejich učitele…

V roli pašeráka, ve kterém malí hrdinové vidí samotného spravedlivého pána hor – Krakonoše –, se objevuje charismatický Karel Heřmánek. Postavu dobráckého učitele, který ve svých žácích podporuje vlastenecké cítění, ztvárnil Ondřej Havelka. Do dětských rolí si režisérka už tradičně vybrala neherce, jejichž přirozené výkony přispěly k autentické atmosféře celého snímku.

Natáčení výrazně ovlivnila nečekaná smrt herce Václava Lohniského (starší financ). Jeho smrti byl přítomen Zdeněk Troška, který pro tento film pracoval jako asistent režie. Když šli spolu do kopce, nabídl Lohniskému, že mu nahoru vynese lyže, ale herec si najednou lehl do sněhu. Tehdy Troškovi došlo, že něco není v pořádku. Bohužel Lohniský prodělal třetí infarkt, který byl tak silný, že už mu nebylo možné pomoci.

„Doktoři nám řekli, že by ho nezachránilo ani to, kdyby tam na kopci byl s námi zdravotník,“ zavzpomínal režisér. Lohniského smrt rozdělila štáb na dva tábory. Jeden chtěl v natáčení pokračovat a druhý navrhoval natáčení ukončit z důvodu piety. Nakonec se film dotočil, protože už bylo profinancováno hodně peněz a natočeno spoustu materiálu.

Představitel malého Matěje Jan Kreidl po letech zavzpomínal: „Během natáčení nás nutili jíst místní pochoutku, krkonošské kyselo. A to pro nás jako děti nebylo nic moc lákavého. Také si pamatuji na tu strašlivou zimu, jak jsme byli pořád promoklí, takže se vždycky udělal kotel čaje. Dospěláci do něj lili rum, aby víc zahřál.“ Však také kostýmy, které herci přes den promáčeli na sněhu, na radiátorech nestačily schnout, a tak se častokrát museli ráno oblékat do mokrých oděvů.

Zdeněk Troška řekl, že se natáčelo tři měsíce na sněhu. On ale mrazivé počasí rád nemá, a tak už pak nikdy žádný film nenatáčel v zimě. Odmítl kvůli tomu i scénář Anděla Páně (2005).

Celou dobu se ve filmu říká lyžím ski, prkna, nebo dřeva. Slovo lyže v něm zazní pouze jednou.

Zatímco Miroslavu Vladykovi (lesní praktikant) to na lyžích šlo výborně, představitel učitele Ondřej Havelka byl s prkénky tak trochu na štíru. Musel ho proto zastoupit dublér.

Hercům dělalo velký problém sjíždět kopce na dřevěných lyžích. Proto použili klasické sjezdovky, které oblepili dřevěnou tapetou. V těch nejnáročnějších scénách je potom nahradili členové Horské služby.