Článek
Bez čeho se neobejde správný western, ať už je označen made in USA nebo made in Italy čili „spaghetti“? Vezměte pár ostře nabitých zbraní, nejlépe zavěšených proklatě nízko, nějakého toho chlapíka, co se nezalekne ničeho, trochu ženské krásy, špetku dobra, špetku zla, kousek nefalšovaného Divokého západu – a máte všechny základní suroviny pohromadě.
Film režiséra Maria Camuse Mstitel Trinity z roku 1970 s Terencem Hillem v hlavní roli to všechno obsahuje. Nebo alespoň skoro všechno. Neodehrává se totiž tak docela na Západě, tím méně divokém, ale ve Španělsku. Konkrétně ve Valencii, a to na konci 19. století.
Přijíždí tam nemluvný muž jménem Marco, povoláním nájemný vrah. V kapse má čerstvou smlouvu na špinavou práci pro místního šlechtice a velkostatkáře Dona Antonia (Fernando Rey). Prvním Marcovým úkolem je odstranění nepohodlného aktivisty, jenž v poslední době Donu Antoniovi komplikuje život. Nejenže mu neprojevuje náležitou úctu, ale navíc proti němu štve i rolníky, kteří pracují na jeho pozemcích.
Marco se zpočátku řídí příkazy svého bosse, pak ale jeho pracovní morálku vážně naruší krásná hostinská Soledad (Maria Grazia Buccella), do níž se zamiluje. Soledad mu umožní poznat také Antoniovu druhou tvář. Rolníci se zároveň snaží pistolníka přesvědčit, aby se postavil na jejich stranu a vedl je v boji proti bezohlednému velkostatkáři a bandě jeho nohsledů. Marco nakonec souhlasí, i když tuší, že v boji s vycvičenými zabijáky nemají příliš velkou šanci na úspěch…
Nebo snad mají? Spolehlivě to zjistíte, když si 21. dubna – tedy na Pondělí velikonoční – naladíte ve 20.10 hodin Televizi Seznam.
Kariéra bez parťáka
Kritici film označují za hodně podceňovaný western, zápletku za velice originální a nepředvídatelnou, režiséra pak chválí, že si s netradiční látkou dobře poradil. A Terence Hill podle nich hraje zajímavou a pro sebe velmi netradiční postavu přesvědčivě.
Hill, původním jménem Mario Girotti, stíhal v 70. letech rozvíjet sólovou kariéru navzdory tomu, že jej diváci čím dál víc vnímali především jako polovinu dvojice s Budem Spencerem. Už v letech 1964-65 si zahrál ve čtyřech německých filmech natočených podle románů Karla Maye (Vinnetou rudý gentleman, Mezi supy, Petrolejový princ, Old Surehand).
Koncem šedesátých let se poprvé objevili se Spencerem ve filmu Bůh odpouští, já ne…, který měl takový úspěch, že se dočkal dalších dvou pokračování nazvaných Trumfové eso (1968) a Boot Hill (1969).
Upřený pohled Hillových blankytně modrých očí ale stejně vynikne nejlépe v detailu, ať už má vedle sebe nerozlučného parťáka, nebo se musí s padouchy vypořádat sám.
