Článek
Původně to měl být malý, chytrý trpaslík, který trestá zlo. Nakonec tvůrci vymysleli obušek se zřetelnou mimikou, grimasami a rozpohybovali ho, takže mohl zúčtovat se zlodějským krčmářem. Divákům, a hlavně dětem se to líbilo. Tehdejší kritici však nejásali. Nářez jim přišel příliš krutý. Řeč je o filmové pohádce Obušku, z pytle ven!, která vznikla před 70 lety, tedy v roce 1955.
Trestající obušek oživil fázař a také animátor Karel Mann, spolupracovník Jiřího Trnky. Výtvarníkem a malířem pozadí byl Ferdinand Martinásek, který u filmu začínal životopisným snímkem Housle a sen (1946) o skladateli a houslovém virtuosovi Josefu Slavíkovi. Zasloužil se o pozadí i třeba ve filmech Císařův pekař – Pekařův císař (1951) nebo Baron Prášil (1961).
Režisér Jaromír Pleskot se věnoval víc divadlu, jenže v 50. letech mu byla tato činnost znemožněna. Proto pracoval pro Studio dětského kresleného a hraného filmu. Tehdy natočil příběh zpracovaný podle lidové pohádky K. J. Erbena Kouzelné dary. Obušku, z pytle ven! uvidí diváci Televize Seznam 19. dubna ve 20.10.
Jak potrestat zloděje
Hrdinou je chudý, poctivý muzikant (Ladislav Pešek), kterému zázračný dědeček (František Smolík) nadělí kouzelný ubrousek, vždy připravený se prostřít a dopřát dobroty, a oslíka, z něhož se při otřásání sypou dukáty.
Jenže o neobyčejné dary ho připraví lakomý hostinský (Josef Beyvl). Naštěstí je tu třetí starcův dar – kouzelný obušek, který proradného krčmáře řádně potrestá. A ten musí ukradené věci vrátit. Tím se pomůže šťastnému životu nejen rodiny muzikanta, ale i celé vesnice.
Zlidovělé písničky
Muzikant si po cestě prozpěvuje: „Já s písničkou jdu jako ptáček… Ptáčku, vyleť až nad obláček… Zazpívej tam sluníčku tuhle naši písničku, ať na cestu nám pěkně svítí, nemračí se ani chviličku.“ Slova k ní napsal Jan Frank Fischer spolu s režisérem Pleskotem, přičemž hudbu složil prvně jmenovaný autor. Od té doby zlidověla.
Na cédéčku Nejlepší písničky pro děti všech dob je nahrána z roku 1996 v podání herce Jaroslava Satoranského. Ovšem vypůjčila si ji řada interpretů, stojí i v názvech různých pěveckých akcí. Původní píseň z pohádky nazpívaná Ladislavem Peškem má na internetu statisíce zhlédnutí.
Pád několikrát opakoval
Zlidověly nejen písničky, ale i hlášky. V hostinci U Pečínky dostane muzikant „jitrnici, jakou svět neviděl“, chutný byl „vzduch omaštěný větrem“…
Když Pešek zpívá „Já s písničkou jdu jako ptáček, někdy spadnu na nos, to se ví“, v radostné euforii ze života žbluňkne do potoka. Převážná část pohádky se natáčela v okrese Žďár nad Sázavou za obcí Daňkovice. Scéna, kdy preludující muzikant vlítne do vody, se odehrála na Březinách. Do potoka musel herec spadnout několikrát, a tak není divu, že to odnesl rýmou.
Jinak filmování probíhalo kolem Sněžného, vesnic Samotín a Krátká, také na Buchtově kopci. Na okolní přírodě je vidět „vylepšení“ rekvizitářů – trávu osázeli umělými květinami. Štáb ve Žďárských vrších pobyl zhruba tři měsíce. Filmaři i Ladislav Pešek bydleli v hotelu ve Sněžném. Tehdy se běžně nenatáčelo tak daleko od Prahy.
V obci vznikla kromě oblíbené pohádky později i část slavného snímku Všichni dobří rodáci. A to dramatická scéna na statku, kde opilého Zášinka (Waldemar Matuška) nabodl a usmrtil býk.
