Článek
Příběh Jitky z 9. třídy, která bojuje s nadbytečnými kily i posměchem okolí, šel do kin v roce 1971. Metráčka natočil režisér Josef Pinkava podle prvotiny Stanislava Rudolfa a je úspěšný dodnes. Byl zpracován tak věrohodně, že získává pozitivní ohlas také u současných teenagerů.
Nejúspěšnější z 5000 adeptek
Ve snímku můžeme vidět Příbor, Vizovice, Rožnov pod Radhoštěm, Bechyni, řeku Lužnici, od štramberské Trúby se mladí sportovci dívají na město. Hlavní roli v něm získala Markéta Světlíková (70). V té době šestnáctiletá dívka (kamerové zkoušky dělala právě v den svých narozenin) porazila v konkurzu 5000 dalších adeptek, mezi nimiž prý neměla chybět dokonce Libuše Šafránková. Ale ani ta nepřišla zkrátka, nadabovala totiž půvabnou Ninu (Alena Jurášová), s níž Jitka soupeřila.
Markéta byla v té době sice baculka, ani to však filmařům nestačilo, musela ještě pár kilo přibrat. Po Metráčkovi další nabídky velkých rolí nepřišly, hrála už jen v epizodních, například Čas sluhů, Parta Hic, Holka na zabití. Jak se s typickými potížemi dospívající mládeže vypořádá, mohou vidět diváci Televize Seznam 27. února ve 20.10 hodin.
Láska k divadlu díky rodičům
Tatínek hlavní představitelky Eduard Světlík byl známý překladatel a spisovatel. K divadlu měla blízko od dětství, protože její rodiče pracovali v technickém zázemí kolínské divadelní scény. To ji ovlivnilo, a tak se rozhodla studovat na Státní konzervatoři v Praze, kde úspěšně ukončila hudebně-dramatický obor. Následovala angažmá v několika divadlech, třeba v Hradci Králové, Kolíně, Příbrami a také v pražském Semaforu.
Markéta Světlíková si divadelní svět zamilovala, proto v 90. letech založila a pak i vedla Divadlo dětí na Malé Straně v Praze. To musela po pár letech z finančních důvodů uzavřít. Jeden rok učila krajany v české škole v Rumunsku. Později se rozhodla opět vrátit do školy, vystudovala na DAMU výchovnou dramatiku a stala se pedagožkou. Působí v oblasti pořádání amatérských představení a také režíruje v ochotnických spolcích.
Smutný konec Lišáka
V Metráčkovi Jitka Pažoutová najde jednoho z mála opravdových kamarádů ve spolužákovi Liborovi alias Lišákovi, který se hodně špatně učí a sám se potýká se svízelnými rodinnými problémy. Jeho představitele Jana Schmedku si režisér Josef Pinkava vyhlédl ve škole, kam přišel vybírat děti do filmu. Honza běhal po chodbě a působil jako rebel, takže se do role Lišáka dobře hodil. Přestože ho natáčení bavilo, víc se už herectví nevěnoval, miloval rychlé stroje. Živil se jako řidič a ve volném čase vyrážel na výlety s motorkáři.
Po svatbě pořídil rodinný dům u Prostějova, kde žil s manželkou a synem. V rodině ale došlo ke sporům a jediný syn se Schmedkovi odcizil. Po smrti manželky pak zůstal sám. Trpěl problémy s ledvinami, musel docházet na dialýzu. V pouhých 54 letech se rozhodl dům prodat a odejít do pečovatelského domu v Olomouci.
Nad vodou ho držela jen parta motorkářů, kteří se stali jeho jedinou rodinou. Když o tři roky později náhle zemřel na zápal plic, tak právě přátelé motorkáři mu vystrojili pohřeb.
