Článek
Tři rozverné komedie mapující život jedné pražské rodinky zachycují krásné české maloměšťáctví v celé jeho kráse. To je trilogie o rodině Homolkových. Na první díl s názvem Ecce homo Homolka se můžete těšit již ve čtvrtek 4. 4. od 20:10 hodin na Televizi Seznam.
Jak to vypadá v rodině, ve které si muži myslí, že vládnou, ale přitom skáčou podle toho, jak pískají ženy? To si můžete připomenout v trilogii Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka. První díl odvysílá Televize Seznam již tento čtvrtek, další díly pak 11. a 18. dubna od 20:10 hodin.
V rodině Homolkových má každý své místo. Každý je něčím jedinečný a každý chce ale také prosazovat své zájmy. V kombinaci s prostořekostí, pohotovými argumenty a vtipem se rozjíždí zběsilá jízda, které vévodí babi a děda Homolkovi. Jak se k natáčení vlastně dostali a co je v životě potkalo?
Alkohol ji zničil
Trilogie o rodině Homolkových byla první filmovou příležitostí pro devětačtyřicetiletou Marii Motlovou. Do té doby působila výhradně v divadlech. Postava nejstarší Homolkové z ní udělala hvězdu a šla z jedné role do druhé. Ztvárňovala zejména role hospodyň a zvědavých sousedek, například mírumilovnou a oddanou Emu v domácnosti primáře Sovy v Nemocnici na kraji města. V soukromém životě ale moc štěstí neměla. Dvakrát se vdala, ale děti jí nebyly dopřány. To bylo také to, co ji často trápilo. Navíc bojovala se svým vzhledem, připadala si ošklivá a tlustá. Své bolístky řešila alkoholem, který ji ale stahoval ještě více dolů. Kvůli opilosti byla nakonec vyhozena z Národního divadla. Utrácela a žila ze dne na den. Traduje se, že na svou chatu na Šumavě dokonce jezdila taxíkem. Když jí došly peníze, údajně prodala svůj občanský průkaz na černém trhu. Na konci života nemohla kvůli nemocným nohám a otevřeným bércovým vředům už téměř chodit. Zemřela v srpnu roku 1985, po uvedení jejího posledního filmu Všichni musí být v pyžamu.
Obrovský herecký talent
Po boku Marie Motlové stál coby děda Homolka jeden z nejslavnějších českých neherců Josef Šebánek. Tomu se do natáčení zprvu vůbec nechtělo. Měl obavu, že se mezi ostřílenými herci ztrapní a bude jim jen na obtíž. Režisér Jaroslav Papoušek se ale nenechal odradit a stál si za svým rozhodnutím, až ho nakonec přemluvil. A vše do sebe perfektně zapadlo, jak před kamerou, tak mimo ni. Šebánek rád bavil společnost, vždy ho bylo všude plno, takže o zábavu bylo na place postaráno. Byl rozeným vypravěčem a historky sypal z rukávu. Není divu, že padl do oka i kameramanovi Miroslavu Ondříčkovi a režisérovi Miloši Formanovi (†86). Ten mu ostatně okamžitě nabídl roli ve svém filmu Lásky jedné plavovlásky. Šebánek, který byl vyučeným automechanikem a celý život pracoval v dělnických profesích, však nechtěl o natáčení vůbec slyšet. Vysvětloval režisérovi, že by si nedokázal zapamatovat text. Forman ho ale ujistil, že to nebude třeba – scénu mu vždycky přehraje a on pak všechny repliky řekne vlastními slovy.
A přesně takto využil Šebánkův nevyčerpatelný potenciál i režisér trilogie o rodině Homolkových. Coby děda Homolka nebyl zbytečně svázán scénářem, mohl mluvit tak, jak mu bylo přirozené. Zkrátka, hlavní byla improvizace a autentičnost, aby mohl tento neherec předvést vše, co v něm bylo. A dodnes je. Stačí uvést jednu jeho hlášku za všechny. „Hele, Ludvo, to tě říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“
Josef Šebánek zemřel v dubnu před 47 lety. Měl problémy se srdcem, ledvinami, cukrovkou a prodělal operaci kvůli nezhoubnému nádoru v močovém měchýři. Už během natáčení posledního dílu Homolka a tobolka v roce 1972 byl nemocný a nebylo mu moc dobře. Na jeho výkonu to ale nebylo nikterak znát.
