Článek
Každý z nás ví, že alkohol je jen jeden – není žádný dobrý nebo špatný, měkký či tvrdý. Proč tedy pro prodej alkoholických nápojů panují v Česku různá pravidla, o kterých řada z nás možná ani neví? Proč výrobci lihovin a piva platí na spotřební dani miliardy korun a vinaři nic?
Jeden z největších paradoxů českého prostředí se točí kolem zdanění alkoholických nápojů. Přestože si vedle odborníků téměř 63 procent populace myslí, že by alkoholické nápoje měly být zdaněny podle stejného, a to spravedlivého měřítka, tedy podle obsaženého množství gramů alkoholu v nápoji, realita je jiná. Zatímco jsou lihoviny, pivo a šumivé víno zdaněny spotřební daní, za tiché víno nezaplatí výrobci či dovozci do státního rozpočtu ani korunu.
Mají být všechny druhy alkoholu zdaněny stejnou spotřební daní za 1 gram alkoholu v nich obsaženém?Foto: pijsrozumem.cz
Komerční sdělení
Miliarda sem, miliarda tam. Je to fér?
Podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka dlouhodobě v Česku dominuje ve výběru spotřební daně z alkoholu daň z lihu, která činí dvě třetiny celkového objemu (v roce 2023 to bylo 9,2 miliardy Kč). Zbylou třetinu doplňuje spotřební daň z piva. Šumivé víno dosahuje necelé čtyřprocentní hranice výnosu spotřebních daní. A tiché víno? Nula. Pokud by však na vína byla uvalena stejná sazba daně jako na šumivé víno, tedy 23,40 Kč za litr, došlo by k navýšení příjmů státního rozpočtu jen za víno ze zahraničí o zhruba dvě miliardy korun.
Mnoho lidí ani netuší, že vypijeme mnohem více zahraničního vína, než ho lokálně vyrobíme. Jak komentuje Štěpán Křeček: „Spotřeba zahraničního vína, pro které také platí nulová sazba daně, činí přes 70 procent celkové konzumace vína v České republice. Měli bychom se proto zamyslet nad tím, jak zdanit vína, aniž bychom poškodili tuzemské vinaře.“ Aktuálně totiž tradiční tuzemští malí vinaři nemohou například krabicovým vínům z dovozu cenově konkurovat.
Podpora českých vinařů jinak než nulovou sazbou
„Čeští a moravští vinaři dělají pro naši zemi obrovskou práci. Vinice mají velký význam pro krajinu a ochranu životního prostředí, stejně jako ovocné sady. Sklizeň hroznů a výroba vína je odměnou za každoroční úpornou práci. Prodej levných dovozových vín našim vinařům škodí, upozaďuje jejich skvělé výrobky a dává přednost vínům pěstovaným jenom pro zisk daleko za hranicemi naší země. Zavedení spotřební daně by pomohlo snížit disproporci mezi levnými, často nekvalitními dovozovými víny, a kvalitní domácí produkcí,“ je přesvědčený Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin České republiky.
Většina lidí si podle nejnovějšího průzkumu uvědomuje potřebu podpory českých a moravských vinařů. Raději by je však podporovali formou dotací – podle rozlohy vinohradů či množství produkovaného vína apod. S touto formou pomoci se ztotožňuje téměř 40 procent lidí. Ukázala se ovšem ještě jedna zajímavá skutečnost. Jelikož by se se zavedením spotřební daně cena tichého vína zvýšila, jsou lidé ochotni připlatit si v průměru 18 Kč za jednu lahev.
„Státní instituce nižším zdaněním vytvářejí ve společnosti klamnou představu, že víno nebo pivo obsahují jiný alkohol. Nesystematičnost ve spotřebním zdanění dramaticky zvyšuje diskriminaci mezi jednotlivými typy nápojů a dezorientaci spotřebitelů,“ uvádí Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin České republiky.
Jeden z největších paradoxů českého prostředí se točí kolem zdanění alkoholických nápojů. Přestože si vedle odborníků téměř 63 procent populace myslí, že by alkoholické nápoje měly být zdaněny podle stejného, a to spravedlivého měřítkaFoto: pijsrozumem.cz
Komerční sdělení
Srovnání s jinými zeměmi je nesmyslné!
Nejčastějším argumentem obhájců nulové spotřební daně na tiché víno je, že by byli naši vinaři znevýhodněni vůči zahraničním výrobcům vína. Nikdo zatím dostatečně nevysvětlil proč.
- Spotřební daň na území České republiky platí všechny subjekty bez rozdílu, tedy jak domácí, tak zahraniční. V případě tichých vín je zpravidla používána pevná částka, takže by zavedení dopadlo více na dovozce laciných zahraničních vín než na naše vinaře.
- Srovnání s jinými zeměmi nedává smysl ani z pohledu struktury spotřeby vína. Zatímco u nás je z dovozu více než 70 procent konzumovaného vína, ve skutečně vinařských zemích se tento podíl pohybuje kolem 20 procent. „Česká republika se sice dnes označuje za vinařskou zemi, ale je výjimečná co do podílu dovozu. Spotřební daň na levný dovoz by situaci se zahraničím pomohla srovnat a Česká republika by se přiblížila vinařským zemím,“ říká ekonom Dominik Stroukal, člen NERV.
- Lichý je i argument s přílišnou administrativou spojenou se zavedením spotřební daně. Evidenci a vykazování by museli vést i dovozci vína. Naprosto stejnou evidenci vedou již roky všichni provozovatelé minipivovarů a pěstitelských pálenic. Navíc by taková evidence ochránila naše poctivé vinaře před nekalou konkurencí levných dovozů.
- Nelze také srovnávat podmínky vinařů v různých zemích podle jediné položky – spotřební daně. V každé zemi mají jinou celkovou daňovou zátěž (například v Maďarsku je základní sazba DPH 27 procent), jinou skladbu nákladů (mzdové náklady německých pěstitelů jsou vyšší než u nás) a podobně. Jen dorovnáním těchto základních parametrů, jako je DPH a platy, na úroveň těchto zemí by naši vinaři museli vynaložit další miliardy korun.
„Srovnání spotřební daně v jednotlivých zemích nedává smysl. To by pak musely být srovnány i další podmínky podnikání v těchto zemích. Ani spotřební daň na lihoviny není ve všech zemích stejná. Například v Německu je 1 303 eur na litr a u nás platíme 1 451 eur na litr. K tomu naposled byla spotřební daň v Německu změněna v roce 1982,“ říká Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin ČR.
Každá země by si podle něj měla chránit svou identitu. A to platí i pro sazby spotřebních daní.