Článek
Přátelé i přítelkyně mu říkali Míťa. Táhlo se to už od dětství. Kudrnatý blonďáček s dívčí tvářičkou byl nejmladší z dětí a jeho vizáž ho k oslovování zdrobnělinou jména přímo předurčovala. Možná i proto si později nechal alespoň narůst bradku, aby vypadal mužněji.
Stejně tak Miroslava rodinné prostředí, kde tatínek i maminka Masopustovi vášnivě ochotničili, předurčilo k herecké dráze. Na ní ale nikdy nedosáhl úplného vrcholu, hlavní role se mu vyhýbaly a rodinná tragédie ji posléze ukončila prakticky úplně.
Poezie na trávníku
I kdybyste marně pátrali v paměti, kdo to ten Miroslav Masopust byl, po jednom jediném připomenutí vám jeho obličej okamžitě naskočí: Západoněmecký vodník Rolf, který přijíždí v kabrioletu Mercedes 230 SL vylepšit genofond hastrmanské populace z českých povodí, je nezapomenutelnou postavou nesmrtelné komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.
Sám ovšem ve filmu z roku 1974 nesmrtelnost ztratí vinou sexuálního přehmatu. V potoce jako pstruzi, nebo v bahně? Tak holt poezie na trávníku… Vzpomínáte?
Mimochodem: Kočkolap se stahovací střechou, který obstarala produkce a mužská část diváků ho Rolfovi záviděla snad víc, než osudné radovánky s domnělou Janou Vodičkovou, už v té době nebyl úplně aktuálním modelem. Premiéru měl na ženevském autosalonu v roce 1963 a kvůli tvaru střechy získal novinářskou přezdívku „pagoda“.
Neuměl se rvát o místo na slunci
Přátelé o něm někdy říkali, že se svou povahou do tvrdě konkurenčního prostředí divadla, televize a filmu moc nehodil. Byl příliš jemný, plachý a neuměl se rvát o své místo na slunci. Tím víc ale všichni oceňovali jeho kultivovanost, galantnost a jemnou, křehkou duši. O role si říkat neuměl, téměř se zdálo, jakoby o ně vlastně ani nestál. Ve skutečnosti ho prý ale velmi žralo, že ho veřejnost nezná tak dobře, jako jeho kolegy.
„Mám pocit, že se neuměl nabídnout ani v pracovním ani v osobním životě,“ nechala se po jeho smrti slyšet kolegyně Luba Skořepová (†93), která se s Masopustem potkala v pražském divadle Rokoko. „Jak se může stát, že poctivý herec a hodný člověk, jako on, chodí kolem divadla a nikdo si ho nevšimne?“ Ale nepředbíhejme.
Narodil se 28. listopadu 1943. „Na první dobrou“ se dostal na DAMU a pak – v roce 1966 - nastoupil do angažmá v Divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou v pražské Libni. Ve stejném roce se také poprvé mihl před kamerou v televizní inscenaci Evžen Oněgin. Vzápětí dostal nabídku, která se neodmítá, do souboru slavného Divadla za branou Otomara Krejči.
V roce 1971 přesídlil jen o pár desítek metrů dál, do Městských divadel pražských, jejichž soubor působil hned na třech scénách – v Rokoku, Divadle ABC a Divadle Komedie. Oficiálně byl jejich členem až do roku 1991, i později na těchto scénách hojně hostoval, nejčastěji v Rokoku.
Na první filmový štěk si musel počkat až do roku 1973, kdy se objevil v povídkovém filmu Maturita za školou. O rok později se dočkal ztvárnění postavy, která měla ve scénáři alespoň jméno – zahrál si taxikáře Béďu Hustolesa v dramatu Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno.
Sebevražda první lásky, manželství bez potomka
Nejen jako vodník Rolf, ale i v „civilu“ jako Miroslav Masopust měl vždycky úspěchy u žen. Jedna z jeho prvních lásek ale spáchala sebevraždu skokem pod vlak. Z této tragédie se dlouho nemohl vzpamatovat.
Počátkem sedmdesátých let se během jednoho natáčení seznámil s úspěšnou výtvarnicí, grafičkou a ilustrátorkou Danielou Havlíčkovou. O dva a půl roku mladší půvabnou brunetku si vzal, brzy se ale v manželství začaly objevovat problémy. Nejprve s jejími rodiči, pak kvůli marné snaze o potomka. Po několika potratech nakonec Daniela už děti mít nemohla a Miroslav se stále častěji uchyloval k alkoholu.
Několikrát se ze závislosti léčil, nikdy ale nevydržel abstinovat dlouho. Alkohol byl zřejmě hlavním důvodem, proč počátkem devadesátých let definitivně přišel o stálé angažmá. A přidal se i další problém: Těžce snášel, že jeho úspěšná žena vydělává víc než on.
Marný boj s nezájmem
V roce 1999 Daniela zemřela. V pouhých třiapadesáti letech podlehla rakovině. Portál Krajskelisty.cz popisuje, že od té doby působil Miroslav odevzdaně, přestal se usmívat, uzavřel se do sebe. Zůstal sám, jen se vzpomínkami na ztracenou lásku. Nakonec začal systematicky spravovat manželčino dílo a našel v tom nový smysl života. V té době měla jeho zesnulá žena tolik výstav, kolika se předtím za celý svůj život nedočkala.
„Řekl bych, že boj s démonem alkoholu nakonec vyhrál, ale boj s nezájmem nikoliv. Těžko se smiřoval s tím, že o něj film a televize ztratily zájem,“ prozradil později médiím jeho kolega z Divadla pod Palmovkou Rudolf Jelínek. Tu a tam si zahrál v divadle, občas zazněl jeho hlas z rádia, pro pracovitého umělce to ale bylo málo.
Dokonce začal uvažovat o prodeji milované chalupy v Českém ráji, kam s Danielou rád jezdíval. Nejen kvůli bolestným vzpomínkám, ale také kvůli zdravotním problémům, které mu začaly komplikovat každodenní život. „Svěřil se mi, že se mu často točí hlava a že trpí velkými bolestmi. Někdy se při chůzi dokonce musel kvůli náhlé slabosti opírat o zeď,“ zavzpomínala po jeho smrti herečka Hana Maciuchová, která měla chalupu jen o kousek dál.
O Masopustových narůstajících zdravotních potížích mluvil s redaktory Blesk.cz i jeho spolužák z DAMU a kamarád Jiří Klem: „Mirek si v posledních dnech stěžoval na úporné bolesti hlavy a motolici. Jenže stále odkládal návštěvu lékaře, protože ho ještě k tomu trápila tříštivá zlomenina ramene, kterou si před lety přivodil na jevišti.“
Nakonec zemřel ve svém bytě úplně sám, bylo mu 65 let. Podle webu Encyklopedie.praha2.cz se jeho tělo našlo až po pěti dnech. Lékař stanovil datum úmrtí na 8. července 2009. Příčinou byl zřejmě infarkt.
