Článek
Když se zčistajasna objevila s vlasy ostříhanými nakrátko, mysleli si lidé v jejím okolí včetně nejbližších spolupracovníků: Nojo, ženská po čtyřicítce, chtěla změnit image. Jenže za tím byla onkologická léčba.
Žánrově těžko zařaditelná, přesto vysoce oceňovaná zpěvačka, skladatelka, textařka, producentka a lovkyně talentů (objevila třeba zpěvačku a harmonikářku Radůzu) Zuzana Navarová (✝45) nemoc dlouho úspěšně tajila. Léčba bohužel tak úspěšná nebyla.
V roce 1982 získala se skupinou Nerez, ve které doplnila někdejší písničkářské duo Zdeněk Vřešťál – Vít Sázavský, hned dvě zdánlivě neslučitelná ocenění: hlavní cenu plzeňského festivalu Porta a cenu za nejlepší vokální projev na pražské Vokalíze.
Pro hudební měsíčník Melodie později na otázku: „Zuzano, co vlastně hrajete? Jak tomu říkáte?“ Odpověděla způsobem pro ni typickým: „Jo, to máš těžký… Hrajeme prostě písničky. Pravda je, že s naším řazením do škatulek jsou od začátku problémy a potíže. Na Portě nám říkali, že je to nějak divný, že to není vůbec country, na Vokalíze zase, že to není žádnej jazz ani blues a tak. Když jsme jeli na Moravské folkové léto, zdálo se všem, že to není ani folk. A všichni měli pravdu.“
Nerez vznikl na mejdanu
Navarová se narodila před 65 roky, 18. června 1959, v Hradci Králové. Tatínek tam pracoval v Českém rozhlase jako hudební redaktor, její vkus ale příliš nesdílel. „Měla hodně naposloucháno a podle toho se sama inspirovala. Jakmile poprvé vzala do ruky kytaru, bylo jasné, kudy její cesta povede. Její záběr byl úžasně široký. Od lidovek až po cikánské písně,“ vzpomínal v Českém rozhlase publicista Václav Souček.
Když se po maturitě rozhodla odejít do Prahy na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy studovat češtinu a španělštinu jako učitelský obor, rodiče o tom dlouho neměli tušení. Na jednom ze studentských večírků se pak seznámila se svými dvěma budoucími muzikantskými kolegy. „To byla taková pecka, že všichni zírali. Nejenom fanoušci, kteří se nabalovali po davech, ale i kritika,“ popisoval později Souček.
Než vznikl Nerez, měli už Zuzanini noví kolegové na hudební scéně vybudovanou pozici. Jako duo Vřešťál – Sázavský v roce 1983 dokonce narukovali k Armádnímu uměleckému souboru Víta Nejedlého, aby si tam při objíždění útvarů a hraní pro další vojáky odkroutili zkrácenou roční „službu lidu“. To raketový rozjezd nové skupiny přibrzdilo.
První album, Masopust, jim tak vyšlo až v roce 1986. O dva roky později následovala druhá společná deska, Na vařený nudli. Třetí (a poslední takzvaně řadová) s názvem Ke zdi následovala v roce 1990. Roku 1992 pak přišla Zuzana Navarová se sólovým projektem Caribe a Nerez se pomalu, leč jistě rozpadl.
„Nadechla se a najednou začala účtovat s tím, co v ní bylo uloženo,“ míní Souček. Šla svou cestou. Dala prostor latině a dalším vlivům, které si přivezla ze světa, a zazářila s formacemi Tres a KOA.
Mami, budu se vdávat
Ve svých skoro 40 oznámila mamince, že se hodlá vdát. Jejím manželem se stal Kubánec Luís de Tejada. Záhy se však rozešli, pro temperamentního muže byl život v Česku příliš nudný, a tak zmizel do Španělska.
Tehdy Navarová zásadně změnila svůj životní styl. Žena, která v minulosti hodně kouřila a nebála se ani pořádně si „cvaknout“ alkoholu, najednou propadla cvičení tai-či a zelenému čaji. V té době začala také bojovat s rakovinou.
V jejím pracovním nasazení se však téměř nic nezměnilo. Až do poslední chvíle koncertovala, věnovala se také charitativní práci pro nadaci Život umělce.
„Už několik let neplánuju. Jako cíl jsem si vytkla, že nebudu mít žádné cíle. Vlastně můžu říci, že každý probíhající okamžik je můj cíl,“ uvedla v jednom z posledních rozhovorů. Zemřela 7. prosince 2004 v Praze. Bylo jí pouhých 45 let.
