Článek
V lednu roku 2019 se v Divadle bez zábradlí naposledy objevil v komedii Jistě, pane premiére! Rozhodl se, že v ní už vystupovat nebude. Hrál velvyslance imaginárního státu s názvem Kumranistán. Ta role byla pro Stanislava Zindulku typická: zdaleka ne hlavní, natož titulní, ale diváci ho v ní milovali.
Plánoval, že bude dál účinkovat už „jen“ v pražském Činoherním klubu či Divadle v Řeznické. Nikdo se nedivil, že chce trochu zvolnit. Bylo mu 86.
Po derniéře nicméně nastydl a od té doby se necítil ve své kůži. Zemřel 14. března téhož roku. Těžko bychom hledali dalšího herce, jehož jménem sice nezačínají titulky ani divadelní plakáty, přesto je neoddělitelně spojené s nejvýraznějšími dramatickými počiny.
O kariéře rozhodl nos
Zindulka se narodil 5. května 1932 v Jilemnici. V jednom domě žili nejen jeho rodiče, ale ještě dvě maminčiny sestry, z nichž jedna pekla vyhlášené jilemnické trubičky. Tatínek zamlada studoval malbu, ale chudoba a tuberkulóza mu znemožnily studia dokončit. Skončil jako textilní výtvarník. Přesto se horlivě zajímal o umění a nadšeně režíroval ochotníky, sám s nimi také hrál.
Malého Stanislava bral s sebou a jemu ochotníci učarovali. Životopisci tvrdí, že se na tom výrazně podílel i jeho nos. Divadlo a divadelní šatny mu totiž natolik zavoněly, že se z toho prostě musela stát láska na celý život. V pěti letech už každopádně stál na prknech spolu s ochotníky v opeře Prodaná nevěsta, kde si zahrál komediantského kluka.
Po absolvování pražské DAMU hrál 12 let v Hradci Králové, poté 22 let v brněnském Divadle bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno) a při tom dlouhá léta spolupracoval i s loutkovým divadlem Radost. V Brně také v letech 1968–1975 učil na konzervatoři, pak ale musel ze školy odejít z politických důvodů.
StB? Nepřichází v úvahu!
Asi by ho čekala oslnivější pedagogická kariéra, kdyby kývl na spolupráci s nechvalně proslulou StB (podívejte se, kam to dotáhl třeba takový agent Bureš). Jenže Zindulka svou „životní šanci“ nevyužil.
„Jednoho krásného dne mě zavolali ze zkoušky s tím, že na mě někdo naléhavě čeká. Byl to pán, který se představil jako Martínek. Ukázal mi odznak a tvrdil, že pro mě má dobré zprávy. Ptal se, zda bych se za ním mohl dostavit. Šlo o StB, takže nebylo možné odmítnout. Byl to příkaz,“ popisoval pro projekt Paměť národa.
„Neměl jsem z toho dobrý pocit, ale šel jsem. Dali mi kafe a byli na mě laskaví. Říkali, že jsou pyšní, že se se mnou můžou seznámit, a gratulovali mi k talentu a oblíbenosti. Ale potom z nich vypadlo, že by byla škoda talent promarnit a že republika leccos potřebuje. Naše socialistické zřízení má údajně hodně nepřátel, proti kterým je potřeba zakročit. Přednesli, že mým úkolem bude předávat jim informace od lidí, kteří za mnou chodí, a dali mi k podpisu spolupráci. Já jsem jim odvětil, že se asi spletli a že si vybrali špatně. Řekl jsem jim, že něco takového vůbec nepřichází v úvahu,“ vzpomínal herec.
S Růžičkovou se skvěle doplňovali
Mezi nejznámější filmy, ve kterých si zahrál, patří například Smrt krásných srnců, Konec básníků v Čechách nebo Báječná léta pod psa. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem.
Nezapomenutelná je jeho role Josefa Pumplmě čili „srágorky“ v seriálu Vlak dětství a naděje, kde vytvořil skvělý protějšek vynikající Heleně Růžičkové (†67). Diváky chytil za srdce i v seriálech Bylo nás pět nebo Četnické humoresky.
Objevil se i v pohádkách (například Anděl Páně či Kouzelný měšec). Popularitu mezi nejmenšími diváky mu získala i role kouzelného dědy v Kouzelné školce České televize.
Thálie, Český lev a vůbec
„Do Činoheráku přišel Standa na podzim roku 1994, odehrál tu řadu podstatných rolí, prožil rozmanitá jubilea životní i profesní, přežil Thálii i všelijaká další ocenění, jimž se herec jeho formátu a věku nevyhne,“ stálo 14. března 2019, v den hercovy smrti, ve vyjádření na facebookovém profilu Činoherního klubu.
Šlo o narážku na Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství, Českého lva nebo Cenu za celoživotní přínos českému humoru na festivalu Komedy Fest Plzeň. A byl to jen zlomek z množství ocenění, kterými se Zindulka mohl pyšnit.
