Článek
Na newyorské premiéře prvního československého oscarového filmu přednesl projev, za který sklidil bouřlivé ovace. Mluvil samozřejmě anglicky, z toho jazyka ale neuměl ani slovo. Své poselství měl napsané foneticky.
Obchod na korze režisérů Jana Kadára a Elmara Klose, kde Jozef Kroner (†73) nezapomenutelně ztvárnil nesmělého arizátora Tona Brtka, oslnil americké filmové akademiky v roce 1965. Tehdy 41letý herec Slovenského národního divadla v Bratislavě si očekávaného světového úspěchu vážil natolik, že si pro tušené chvíle slávy nechal ušít hned čtyři obleky. Dohromady ho prý stály tehdy astronomických 17 tisíc korun. Zůstaly ale v kufru.
Po premiéře v New Yorku přiletěl na otočku na pražské ruzyňské letiště, kde se k němu měla připojit režisérská dvojice spolu s herečkou Idou Kamińskou. Společně pak měli odcestovat na předávání sošek. Ke Kronerovi ale přistoupil jistý soudruh a pravil: „Vy jste v Americe už byl. Teď pojede soudružka Kadrnožková z Filmexportu.“
Soudruzi chtěli Oscara vrátit Američanům
Jako u všech vítězných snímků v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film byl pro celý tvůrčí tým připraven jen jeden Oscar. Někteří si proto ze sošky nechali udělat sádrový odlitek. A Kroner, rodák z Kysuce, pak udělal podobně furiantské gesto, jako v případě obleků: Dal si ji odlít ještě z bronzu.
Režisér Břetislav Rychlík vzpomínal v pořadu Českého rozhlasu Úžasné životy, jak se kdysi Kronera zeptal, kde svého Oscara má. „Dal jsem ho na hraní vnoučatům,“ odpověděl herec. Dnes je soška vystavena v jeho rodném domě ve Staškově.
Možná to ale byla jen svého druhu pojistka. Z řad vlivných soudruhů se totiž tehdy ozval návrh, že by bylo nejlepší Oscara Američanům vrátit. „Je to nanejvýš podezřelé, když nás chválí nepřítel,“ vysvětlovali dogmatici.
Na co potřeboval produkční brokovnici?
Jozef Kroner se narodil před sto lety, 20. března 1924, do početné železničářské rodiny. Kromě vlaků a kolejí ale tatínek choval i lásku k divadlu a čile ochotničil, maminka vedla děti zase k hudbě. Proto i když nikdy nezískal formální herecké školení, uchytil se v roce 1948 v martinském Slovenském komorním divadle. Odtud v roce 1956 „povýšil“ do Bratislavy.
České publikum ho později začalo brát jako svého mimo jiné díky televiznímu seriálu Slovácko sa nesúdí. Třeba i proto, že jeho postava – starý Pagáč – byla všechno jiné, jen ne abstinent. A to jak před kamerou, tak i mimo záběr.
Říkalo se dokonce, že štáb, který seriál natáčel, byl permanentně ohrožen cirhózou jater. Alespoň to s nadsázkou tvrdil představitel jedné ze dvou hlavních postav, vinaře Kláska, Oldřich Velen (†91).
K nejohroženějším ale zřejmě patřil on sám a pak také právě Kroner. Natáčelo se v několika vinařských obcích, třeba v Hluku, Vlčnově, nebo Vacenovicích. Jeden sklep vedle druhého. Jak měl produkční vědět, do kterého zrovna zapadli hlavní protagonisté?
Nakonec to vyřešil tím, že si půjčil brokovnici, kterou jinak vinaři plašili špačky, před začátkem natáčení vyšel na náves a vystřelil do vzduchu. Bylo to slyšet po celé vesnici, a oba herci na ten signál přiběhli na plac.
Kurvahoši aneb rozdělení v přímém přenosu
Kroner si zahrál také v dnes už kultovním – i když svého času kritiky zatracovaném – snímku Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Právě v době natáčení se připravovalo (a nakonec i proběhlo) rozdělení Československa. Břetislav Rychlík, který si ve filmu také zahrál, vzpomíná na rozhlasový přenos hlasování v tehdejší Slovenské národní radě, který členové štábu poslouchali společně.
Každý poslanec tehdy musel vystoupit a hlasitě pronést, zda je pro nebo proti. „Jozefovi přitom tekly slzy a vůbec se za ně nestyděl,“ popisuje Rychlík s odstupem více než tří desetiletí.
Jozef Kroner kromě Oscara posbíral za svůj profesní život i mnoho dalších ocenění, mimo jiné tituly Zasloužilý a později i Národní umělec. Zemřel v Bratislavě 12. března 1998, osm dní před svými 74. narozeninami.
