Článek
„Bylo to jako manželství, ale manželky nás proklínaly,“ říkal o čtyřicetiletém přátelství s Vladimírem Menšíkem (✝58) jeho herecký kolega Lubomír Kostelka (✝91). Mohlo být i delší, jenže Kostelka Menšíka o 30 let přežil. Zemřel 28. listopadu 2018, Menšík už 29. května 1988.
Znali se už od učňovských let. Potkali se na průmyslovce, kam Kostelka nastoupil poté, co ho nejdřív vyloučili z obchodní akademie a on se pak vyučil elektrikářem. Padli si do oka natolik, že spolu později proflámovali spoustu nocí a Lubomír – v přátelské hantýrce Lubin – začal brát i malé roličky po boku stále slavnějšího kamaráda Ladina. Jen aby mohli být pořád spolu.
Sešli se tak třeba v úspěšných komediích Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo Což takhle dát si špenát.
Představil kamaráda Werichovi
Lubomír Kostelka se narodil v březnu 1927 v Přerově, jeho otec byl honorací mezi dělnickou třídou: jezdil jako mašinfíra u dráhy. Lásku k divadlu v něm sice vzbudila už matka, která hrála ochotnické divadlo, ale k rozhodnutí věnovat se hereckému povolání ho definitivně nasměrovalo právě setkání s Menšíkem.
Společně vystudovali tehdy čerstvě vzniklou JAMU. První angažmá získal Kostelka v roce 1953 v Českém Těšíně, poté přešel do Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přestože byli s Menšíkem oba patrioti, Ladin vycítil, že Praha je přece jen Praha: zprostředkoval Lubinovi setkání s Janem Werichem. Ten byl šéfem divadla ABC a moravského herce přijal do svého souboru. To se psal rok 1956. Jednu sezonu Kostelka odehrál i v Městských divadlech pražských.
A byl to zase Menšík, který přítele už v roce 1963 přemluvil, aby dal v divadle výpověď a věnoval se televizi a filmu. Kostelka se sice na čas do divadla vrátil, když hostoval v Laterně magice, ale od roku 1967 už pracoval výhradně pro film a televizi, s výjimkou krátké etapy na počátku 90. let, kdy hostoval v Hudebním divadle v Karlíně.
Jediná hlavní role
Patřil k nejobsazovanějším českým hercům 20. století, byť se jednalo většinou o role drobné a epizodní. S oblibou jej obsazoval třeba Václav Vorlíček, nechyběl snad v žádném jeho filmu. Hlavní roli měl Kostelka jen jednu – v dramatu Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata – a byl na ni jaksepatří hrdý. Pro děti však byl řadu let zejména dědečkem Lubinem v Kouzelné školce, výrazná byla i jeho role v seriálu Ranč U Zelené sedmy.
Nikdy neměl mobil ani počítač, nevlastnil ani neřídil automobil. To by se mu občas i hodilo. Po boku Jaroslava Moučky coby kapitána Hrušky si třeba v roce 1983 zahrál strážmistra Lebedu ve filmu Třetí skoba pro Kocoura. Ve scéně, kdy společně odjíždějí od popadaných stromů k místu vraždy, se vystřídají v řízení auta a auto řídí Hruška údajně proto, že Lebeda je velmi pomalý řidič. Ve skutečnosti to bylo řešení toho, že Kostelka by ze záběru neodjel, protože nevěděl jak.
Měl také osobní recept na dlouhověkost, o který se rád podělil: „S ničím si nedělat super starosti a nad sebou nelkat. Ani náhodou ne.“ Hospodští ale vědí své.
