Článek
Ten film se mohl jmenovat Velký den Františka Koudelky, nebo taky Vysoká fáze. Oba pracovní názvy ale zůstaly ležet na podlaze střižny spolu s nepoužitými záběry a premiéra se už odehrála s titulem, pod nímž známe snímek dodnes, i když od ní 30. srpna uplynulo už 50 let.
Jáchyme, hoď ho do stroje! apeloval text na visačce, kterou měl na plakátech zavěšenou na levém uchu představitel hlavní (nikoli však titulní) role Luděk Sobota (81). Němou roli Jáchyma, který údaje Františka Koudelky „hází do stroje“, si zahrál člen Divadla Járy Cimrmana Petr Brukner (81).
Autorem vizuálu byl klasik filmového plakátu Zdeněk Ziegler (†90), který jich v letech 1963–1989 vytvořil celkem 274. Před Jáchymem třeba k West Side Story, po něm například k Šakalovi nebo Motýlkovi.
Film režíroval Oldřich Lipský (†62), pod scénářem je spolupodepsán s Ladislavem Smoljakem (†78) a Zdeňkem Svěrákem (88), pro něž to byla první barrandovská zakázka. A společně to pěkně zvorali. Alespoň podle dobové recenze v Rudém právu.
S estrádou nevystačíme
„Od debutantů očekáváme nové, neotřelé nápady – a to zvláště v žánru tak citlivém, jako je komedie a veselohra. Komedie o tom, co zavinil počítač, nás pobavila, ale přece jenom nadále nevystačíme jenom s estrádou a jakousi formou frašky jakoby v přestávce mezi ostatním programem.“
A to byl přitom Jáchym úlitbou barrandovskému vedení, které předtím smetlo se stolu „10 zásad inspektora Trachty“. Později z toho sice byla slavná komedie Rozpuštěný a vypuštěný, tehdy ale ústřední dramaturg filmového studia Ludvík Toman prohlásil, že „Cimrman nikoho nezajímá“. Na radu režiséra Lipského ho tedy Smoljak se Svěrákem vtáhli do debat o náhradním námětu, a – světe div se – ten prošel.
Scénář začínal mottem: „Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž sám, co umíš. - Mark Twain“. Až o mnoho let později, když scénář vyšel knižně, autoři přiznali: „Mark Twain nikdy nic takového nenapsal. Citát jsme si vymysleli, abychom schvalovatelům usnadnili pochopení hlavní myšlenky scénáře.“
Japonsky snadno a rychle
Když už se autorská dvojice Svěrák/Smoljak, tehdy ještě uváděná v obráceném pořadí, prosadila „u filmu“, dostali příležitost i kolegové z Divadla Járy Cimrmana. Samozřejmě scénáristé – Ladislav Smoljak jako Karfík, Zdeněk Svěrák coby Klásek. I když – samozřejmě… Režisér Lipský marně hledal v původní verzi scénáře role pro oba cimrmanology, ve filmu je ale chtěl mít. Vyzval je proto, aby si postavy pro sebe dopsali.
Oldřich Unger ztvárnil předsedu výstavního výboru, Jaroslav Weigel zahajoval výstavu japonského malíře Uka Ješity. Miloň Čepelka se pro tento účel stal překladatelem, což nebyla žádná legrace. Jak později uvedl v rozhovoru pro magazín Cinema, japonský text se musel naučit perfektně nazpaměť, nerozuměl z něj ale ani slovu. S větou „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī“ v přepisu do latinky si, upřímně řečeno, neporadí ani překladač od společnosti Google.
Ve filmu chyběl pouze Jan Klusák. Ten měl v té době na Barrandově zákaz účinkování. Na své blízké myslel i režisér Lipský. Muž, který na Konopišti otevírá Františku Koudelkovi dveře od auta, je jeho otec Vilém. A když jsme u těch otců, rozhodčím zápasu juda, k němuž Luděk Sobota nastoupil za STS Chvojkovice-Brod, byl olympionik a kaskadér Petr Jákl starší, jehož syn je dnes úspěšným hollywoodským producentem.
Před kamerou, za kamerou
„Takový chlapec po vyučení je zvyklý žít za šest, sedm set. Přijde k nám a bere šest, sedm tisíc. Co si s tím počne? Neví. Takový chlapec se z toho nutně musí zbláznit,“ mentoruje Zdeněk Svěrák jako psycholog Klásek.
A kdo se zblázní, patří k Chocholouškovi. Jméno postavy, které vdechl život Václav Lohniský (†59), se stalo synonymem pro označení celé psychiatrické profese.
Před natáčením scény na stupních vítězů prý herec František Husák (†55, Arnošt Holna) usnul. Toho využil Josef Hlinomaz (†63, druhý Arnošt – tentokrát Malota), a začal megafonem svolávat všechny ze štábu i kolemjdoucí, aby se šli podívat na opilého Husáka. Pro nepamětníky – Gustáv Husák byl tehdy „jen“ generálním tajemníkem ÚV KSČ, o rok později se stal i prezidentem republiky.
Všechny záběry v automatu Koruna se musely natáčet v noci, protože přes den prošlo populární jídelnou kolem deseti tisíc lidí. Filmaři navíc museli zanechat bufet v naprosto totožném stavu, v jakém jim ho předtím zaměstnanci předali. A stejně se tam do sebe stihli Luděk Sobota a Marta Vančurová (…) zamilovat, a to nejen v intencích scénáře, ale i každý sám za sebe.
Františka Koudelku mohli hrát také Jiří Krampol nebo Jan Hartl. Smoljak se Svěrákem ale měli od začátku jinou představu. Vyhlédli si nesměle působícího blonďáka, kterého tehdy znali v podstatě jen návštěvníci představení liberecké Ypsilonky. A repliky psali rovnou pro něj. No řekněte, kdo jiný by dokázal tak přesvědčivě odříkat tohle až babišovské souvětí? „Když myslíte teda. Do počtu jako myslíte teda? Tak, jestli jako myslíte, že v zájmu celku snad. Tak já bych to teda do počtu, kdyby to radši vzal někdo jinej.“
Díky Sobotově angažmá navíc produkce ušetřila. Podle honorářových tabulek měl nárok jen na 240 Kč za natáčecí den, celkově si tak vydělal 12 tisíc, zhruba čtyři tehdejší průměrné měsíční platy. Na film přitom přišly postupně jen do kin na tři miliony diváků. Televizní reprízy, prodej nosičů a legální i nelegální stahování nepočítaje.
