Článek
Bez remaků by byla světová kinematografie o něco chudší. I kdyby šlo jen o slátaniny rozmělňující původně celkem zdařilé dílo do nekoukatelnosti. Vezměte si třeba takovou Godzillu, která se na plátna vrací se sveřepostí vlastní obludám už celá desetiletí, nebo Vávrův Krakatit z roku 1948 podle stejnojmenné předlohy Karla Čapka. Z toho dodnes mrazí. Když se režisér proplouvající zdárně všemi režimy k námětu v roce 1980 vrátil, vzniklo… Temné slunce.
Dvakrát v rozpětí 11 let byla zfilmována i předloha Josefa Skružného Falešná kočička inspirovaná Shawovým Pygmalionem. Nejprve ji v roce 1926 natočil Svatopluk Innemann. I když byla tato veselohra ještě němá, sklidila velký úspěch. Není tedy divu, že když začal film mluvit, zpracoval tutéž předlohu Vladimír Slavínský. V roce 1937 to byl ještě větší sukces.
Z Vernera se stal Přelouč
Bodejť by ne, považte jen ten originální příběh! MUDr. Přeloučovi (u Innemanna Vernerovi) předpoví kartářka, že se ožení s třetím chudým děvčetem, které potká. Míle, dceři továrníka Janoty, se doktor líbí a s pomocí jeho hospodyně Amálky se v přestrojení za chudou prodavačku tkaniček vloudí do jeho domácnosti. Na svou roli se nejdříve připraví obhlídkou periferie, kde se seznámí s Vendelínem Pletichou, jenž se stane jejím průvodcem po tamních hospodách a učitelem lidové řeči.
Přelouč je chudou, nevzdělanou dívkou nadšen a snaží se ji učit základům společenského chování i spisovné mluvě. To vše až do okamžiku, kdy zjistí, že ho Míla podvedla a že ani Pleticha není jejím otcem, za něhož ho vydávala. Doktorův nejbližší přítel Chládek, známý sportovec a idol dívčích srdcí, se dozví, že Míla je dcerou továrníka, a uchází se o její ruku. Tím však vzbudí Přeloučovu žárlivost. Ten si uvědomí, že dívku opravdu miluje, a ožení se s ní.
Nedošinská hrála v obou filmech
Že se v tom maličko ztrácíte? Tak se na film zkuste podívat, v neděli 26. května ho dopoledne dávají na televizi Prima MAX. Dějem vás provedou Věra Ferbasová, Oldřich Nový nebo Antonie Nedošinská. Ta si mimochodem zahrála už v první němé verzi. Bez Vlasty Buriana, který v ní tehdy také exceloval, se Slavínský rozhodl obejít. Pro Buriana to mimochodem tehdy byla teprve druhá filmová role. Jeho první film Tu ten kámen z roku 1923 se nedochoval.
Remake Falešné kočičky vznikl nejen v české, ale i německé a francouzské verzi. Pozor – nešlo o dabing, ale tři samostatná díla s vlastními režiséry, obsazením a samozřejmě i cílovou skupinou. Německou režíroval Carl Boese, který roli ztvárněnou pro československé publikum Oldřichem Novým svěřil Rolfu Wankovi.
