Článek
Taťjanu Medveckou má většina z nás spojenou s rolí usměvavé studentky Evy T., která v komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976) randí s Jiřím Kroupou ml. v podání Jiřího Schmitzera. Proto se nechce věřit, že Medvecká nedávno oslavila 70. narozeniny. Mimochodem ikonická role nebyla původně určena pro ni. Když Medvecká přišla na kostýmovou zkoušku, zjistila, že na tom jejím je napsáno „Marta Vančurová“. Kostymérka jí prozradila, že kolegyně otěhotněla a Medvecká je její náhradnicí. Díky tomu se ale tehdy dostala poprvé „do náruče“ Jiřího Schmitzera, a jak sama říká, už jim to zůstalo.
Po letech stačilo jen: Viď!
Od té doby se na place sešli několikrát, například v TV filmu Narcisový dům (1994) nebo v psychologickém dramatu Jako nikdy (2013). Všichni si je pamatují také jako manžele Julišovy z autoservisu v seriálu Most! (2019).
„Mám Jiřího moc ráda, mám ráda jeho humor. On je takový lakonický, moc toho nenamluví. Když jsme se po dvaceti nebo třiceti letech potkali znovu na place, šli jsme proti sobě, on se na mě podíval a řekl jen: ‚Viď!‘ A v tom byl celý život,“ zavzpomínala Taťjana Medvecká.
Hvězdou naší první scény
Narodila se v Praze, ale po obou rodičích má slovenské kořeny. Od dětství recitovala a věnovala se baletu, navštěvovala také literárně-dramatický kroužek na lidové škole umění, takže její cesta ke kumštu byla jasnou volbou. Původně zvažovala dráhu baletky, ale když neuspěla u zkoušek, rozhodla se pro herectví. Po absolutoriu na DAMU nastoupila v roce 1976 do činohry Národního divadla a účinkuje zde dodnes. Její první rolí byla Marie Bolkonská v Tolstého Vojně a míru, ovšem od té doby odehrála na prknech naší první scény celou plejádu postav domácího i zahraničního repertoáru. Za svoje divadelní mistrovství byla také dvakrát odměněna Cenou Thálie.
Nedá dopustit na rozhlas
Medvecká hodně spolupracuje s dabingem (mj. Susan Sarandon) a rozhlasem. Před rozhlasovým mikrofonem se poprvé objevila ještě jako členka kroužku dramatické výchovy, „lidušky“. První profesionální roli vytvořila pod vedením režisérky Jany Bezdíčkové ve hře Modrý vrabec.
Medvecká na sebe práskla, že do rozhlasu tehdy přišla vlastně nepřipravená, což už si později nikdy nedovolila. O jejím mistrovství před rozhlasovým mikrofonem svědčí i to, že několikrát obdržela ocenění Neviditelná herečka. Posluchači ji ocenili za roli Lady Macbeth ve slavném Shakespearově dramatu (2002), za ztvárnění Marlene Dietrich v dokumentu z cyklu Velké osudy (2006) nebo za četbu románu Himmlerova kuchařka (2016).
S rozhlasem ji pojí silné pouto. „Rozhlas je pro mě přítel v nouzi,“ řekla pro dvojka.rozhlas.cz s tím, že například covid přežila díky rozhlasu a pořadu Osudy na Vltavě. Dětství má spojené s domácím rozhlasovým přijímačem Talisman a s hudbou. „Když tam byl nedělní koncert, tančila jsem. To jsem měla ráda. A čím byla hudba divočejší, tím to bylo lepší,“ vyprávěla herečka v Radiocafé Vinohradská 12.
Svá vnoučata rozmazluje
Během svých studií na DAMU se Medvecká seznámila se svým současným manželem, scenáristou Jiřím Dufkem, s nímž má dvě dcery, Kateřinu a Kristinu. Ty se v maminčiných stopách nevydaly, zato z ní udělaly šťastnou babičku. Ona se nijak netají tím, že svá vnoučata ráda rozmazluje a snaží se užít si s nimi každou volnou chvilku. Herečka na sebe v jednom rozhovoru také prozradila, že je vášnivou fotbalovou fanynkou, ideálně u televize, u které mlsá cizrnové křupky a popíjí k nim svou oblíbenou teplou plzeň.
