Článek
Schválně, co myslíte: Měl by v tuzemském showbyznysu minulého století šanci někdo se jménem Naděžda Balabánová? Jasně že ne. Rychle by přispěchal manažer, který by vymyslel zvučný umělecký pseudonym, něco jako Petra Janů nebo Lucie Bílá.
Diplomovaná zdravotní sestra, začínající herečka a nadějná zpěvačka Balabánová na to šla po svém. Provdala se, zkrátila křestní jméno, a zrodila se hvězda: Naďa Urbánková.
Dort jen na svatbu
Narodila se před 85 roky, 30. června 1939, v Nové Pace. Maminka jí prý ale nikdy nepekla narozeninový dort. „Na vesnici se to tak neprožívá, navíc jsme byli za bolševika chudá rodina. Jakýpak dort? Ten maminka pekla nanejvýš sestrám na svatbu. A chlebíčky jsem prvně jedla snad až v Semaforu,“ líčila před 10 roky v rozhovoru pro Katolický týdeník.
Ani vysvědčení, které si minulý týden přinesly domů tisíce školáků, se u Balabánů nijak zvlášť neslavilo. „Měla jsem ho vždycky dobré, ba výborné, tak jsem ho jen letmo ukázala mámě, někam jsem jím mrskla, a už jsem byla ze dveří,“ popisovala Naďa.
Studium na „zdrávce“, kterou ukončila v roce 1957, a pak práce zdravotní sestry se jevily jako celkem lákavá perspektiva. V oboru ale pracovala jen dva roky. Na své bývalé zaměstnání však nezapomněla a už jako známá zpěvačka se rozhodla stát patronkou střední zdravotnické školy v Praze. „Zaměstnání zdravotní sestry vnímám jako poslání. Z vlastní zkušenosti vím, že vlídné slovo sestry je často účinnější než antibiotika a transfuze,“ prohlásila před studentkami.
Za brýlatou image mohl Suchý
V roce 1959 debutovala jako herečka v Pardubickém divadle. Pak získala prestižní angažmá v pražské Laterně Magice. V roce 1964 jí nabídl roli před kamerou Ján Roháč, spolurežisér filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. A pak nastoupila do vysněného Semaforu, kde vystupovala například s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluší Voborníkovou nebo Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmanem.
Semafor – respektive jeho principál Jiří Suchý – se zasloužil také o vznik její pozdější dlouholeté image děvčete s nejkratšími sukněmi, nejkrásnějšíma nohama a nejvýraznějšími brýlemi. „Ty brýle si nesundávej,“ poradil jí Suchý, když je před vystoupením ukrývala do pouzdra.
V roce 2010 mimochodem uspořádala zpěvačka, kterou proslavily hity jako Vilém peče housky nebo Blonďák s červenou bugatkou, v Jihlavě dokonce výstavu svých nejvýraznějších módních doplňků. „Měla jsem za život asi dvě stě brýlí, v současné době už jen okolo šedesáti. Brýlí jsem měla určitě víc než chlapů,“ žertovala. „Musím říct, že bych si bez nich připadala jako nahá. Po operaci očí už vidím dobře, ale obroučky se skly ke mně prostě patří,“ přiznala tehdy.
Jak vypadala bez brýlí, si můžete připomenout například ve filmu Ostře sledované vlaky, kde ztvárnila klíčovou postavu Viktorie Freie. Klíčová byla alespoň pro Miloše Hrmu v podání Václava Neckáře, kterému odkryla mystérium sexuálního života.
Nashville místo Ulánbátaru
V roce 1969 začala spolupracovat s Jiřím Brabcem a jeho Country Beatem. Zatímco kolegyně a kolegové vyráželi na povinné koncertní šňůry do Sovětského svazu nebo Mongolska, Urbánková s Brabcem vystupovala za železnou oponou.
V roce 1973 se představili anglickému publiku na koncertech country festivalu ve Wembley, o rok později zavítali dokonce do mekky všech country muzikantů, města Nashville v Tennessee. V roce 1972 se poprvé stala vítězkou ankety Zlatý slavík, na první příčce se držela až do roku 1976.
Na sklonku života jí pomohli premonstráti
Její osobní život ale profesní úspěchy nekopíroval. Rozpadla se jí tři manželství a několik dalších vztahů (osm let žila například s Josefem Abrhámem, než od ní odešel k Libuši Šafránkové), porodila mrtvé dítě, její dcera ve čtyřech letech málem zemřela kvůli chybě lékařky, zažila krach podnikání a přišla o všechen majetek, který získala díky své práci.
Nakonec nalezla útočiště a domov v konventu opatství Želiv nedaleko Humpolce. Pomocnou ruku jí podal opat tamního premonstrátského kláštera Ignác Kramár.
„Občas mě bratři premonstráti poprosí, zda bych tam něco nezazpívala, třeba i při mši. A já ráda vyhovím, nejčastěji je to Závidím anebo Ave Maria. Ve zdejším kostele je úžasná rezonance, takovou vám žádný zvukař neudělá. Ale na mši sem moc nechodím. Ne že bych nechtěla, ale já ty lidi ruším. Když vejdou, hned se začnou otáčet, dívat se po mně, šeptat si „hele, Urbánková“ – a mně je to hloupé, ne kvůli mně, ale kvůli nim, že je svou přítomností vytrhuju z modlitby,“ svěřila se Katolickému týdeníku.
Naďa Urbánková se dožila i chvíle, kdy její dcera Jana Fabiánová (45) jako první označila psychiatra Jana Cimického za sexuálního predátora. Verdiktu v soudní kauze, která nyní probíhá, se ale už nedočká. Zemřela loni 3. února.
