Článek
V mládí jí říkali „Zelenoočko“, většinu kariéry však byla pro své krajany Slováky prostě „Krížička“. To už si tak naše spřízněné národy zvykly polidšťovat velikány podle vzoru „Goťák“. Eva Krížiková byla ostatně za dob našeho společného státu díky takzvaným bratislavským televizním pondělkům doma na televizních obrazovkách stejně tak v rodné Bratislavě jako v Praze a dalších českých městech i vesničkách.
Celý její herecký život byl spjatý se Slovenským národním divadlem (SND). Když 31. března 2020 zemřela, směli se kvůli covidovým opatřením pohřbu zúčastnit jen nejbližší příbuzní. Mezi smuteční hosty tedy směl patřit například její bratranec Milan Lasica (†81). Na obřadu se ale – bez ohledu na nařízení – objevil i šéf činohry slovenské první scény, dramaturg a překladatel Peter Kováč. Tak trochu po partyzánsku tam zastupoval všechny její věrné fanoušky.
Nechtěla obdivovat drahé róby
Byla tím, čemu se říká velká umělkyně. To označení si zasloužila, celý život ale dbala na to, aby se s ní dokázaly ztotožnit obyčejné ženy. I když by ji mezi sebou ráda vídala společenská smetánka, ona opovrhovala snoby. Přesto dostávala jako elitní umělkyně pozvánky na různé noblesní akce a plesy.
„To jsem ignorovala. Nemám společné téma s těmito lidmi. Co bych se tam měla předvádět. Mám podivnou povahu, ale v době, kdy tolik lidí hladoví, mám někde obdivovat drahé róby? Vždyť bych se styděla před celým Slovenskem,“ komentovala svůj vyhraněný postoj.
Nejlépe se cítila ve svém velkém domě nedaleko Bratislavského hradu, kde žila celých padesát šest let. Až na sklonku života se přestěhovala do luxusního zařízení pro seniory. Podle její dcery Barbory Zvaríkové to bylo nevyhnutelné. „Uvědomovala si potřebu odborné a zdravotní péče, kterou jí tam v plné míře poskytli,“ vyjádřila se pro slovenský týdeník PLUS 7 DNÍ. Její dům měl navíc 22 schodů, ona prodělala infarkt a začaly se hlásit i další zdravotní problémy.
Na potleskoměru vyhrávala
Eva Krížiková se narodila před 90 roky, 15. července 1934 v Bratislavě. Už jako dítě se převlékala do různých šatů a zpívala, později i s vysokoškolským orchestrem. Vystudovala herectví na konzervatoři. Na své studium vzpomínala: „Na konzervatoři, kde jsem studovala, zrušili obor herectví a přesunuli nás do okresního domu kultury, který sídlil při SND. Tak se stalo, že jsem byla od rána do večera v divadle.“
V národním odehrála množství nejrůznějších postav. Měla neuvěřitelně široký záběr: dramatické i komediální role, bez problémů ale zvládala i představení pro děti.
Na televizní obrazovce se objevovala od začátku vysílání na Slovensku. Později byla mimo jiné jednou z nejpopulárnějších osobností v pořadu Vtipnější vyhrává. Vysílal se v letech 1971 až 1987. Nejspíš si pamatujete na „potleskoměr“, který hodnotil úspěšnost fórů podle reakcí diváků.
Manžel svedl kolegovi ženu
Paní Eva byla provdaná za herce, pěvce a malíře Františka Zvaríka (†87). I on patřil ke stálicím jak SND, tak bratislavských televizních inscenací. Zároveň ale platil za velkého proutníka. Když jako mladičký herec přijel z rodných Vrútek „dobývat svět“ do Bratislavy, ujal se ho herecký kolega František Dibarbora (†70). A Zvarík mu na oplátku svedl manželku.
Dibarbora opustil byt, souhlasil s rozvodem, a tak se Zvarík mohl oženit. Brzy se jim narodil syn Janko. Ale jak tvrdí drby, ani teď věrný nebyl. Šeptalo se o různých aférách, až to paní Zvaríková nezvládla. Po dvou letech manželství spáchala sebevraždu.
„Máma byla praktická a otec bohém. Když měl zatlouct hřebík, klepl se do prstu. Když se vzbudil, buď maloval, nebo zpíval. U nás se zpívalo pořád. Na výpomoc s domácími pracemi jsme měli tetu,“ vzpomínala dcera Barbora.
Jeřáb signalizoval smrt
Poté, co se Eva Krížiková přestěhovala do domova pro seniory, změnil dům majitele. „Z mého okna jsem dohlédla na její sluneční terasu, kde často sušila svou oblíbenou černou sukni,“ vyprávěla týdeníku PLUS 7 DNÍ sousedka, herečka Maja Velšicová. Poslední březnový den roku 2020 zaregistrovala ruch na pozemku.
„Vyhlédla jsem z okna a vidím zbouraný plot a jeřáb, začali tam navážet stavební materiál. Říkala jsem si, že toto je už definitivní rozloučení s Evou. Za hodinu mi přátelé zatelefonovali, že zemřela…,“ popsala později ty osudové chvíle.
