Článek
O králi komiků je dobře známo, že se rád předváděl v uniformách. Bylo mu také vcelku jedno, zda má na sobě stejnokroj maršálka, ruského důstojníka nebo přednosty stanice. Uniformy totiž Vlasta Burian (†70) nenosil, protože byl měl nějaké militantní sklony, ale spíš protože dělaly dobře jeho ješitnosti. Však také jeho vysoké atletické postavě náramně slušely a on se v nich uměl nosit s přirozenou elegancí.
Jak prchnout před Kokrhelem
Burian byl jistě rád, že mohl velkou část komedie Přednosta stanice (1941) strávit v elegantní nádražácké uniformě. V tomto filmu se jeho pan Ťopka živí příležitostnou prací, za níž jezdí výhradně jako černý pasažér vlakem.
Při jedné jízdě se setká s obávaným generálním inspektorem drah Kokrhelem (Jaroslav Marvan †72). Na jedné malé stanici se však Ťopkovi podaří vystoupit a převléknout se do uniformy přednosty stanice. Setkání s inspektorem Kokrhelem se ale stejně nevyhne…
Filmoví „odborníci“ měli jasno
Situační komedii natočil v roce 1941 režisér Jan Sviták (†51) podle námětu Václava Wassermana v rekordně krátkém čase, navíc v nevyhovujících ateliérech v Radlicích, neboť Barrandov a Hostivař obsadili Němci. Spolehl se ale na herecké mistrovství Vlasty Buriana a Jaroslava Marvana v osvědčené figurce nerudného byrokrata.
Právě nenapodobitelný humor obou protagonistů si získal vděčné publikum už při premiéře v kinech a je tomu tak u televizních obrazovek dodnes. V této souvislosti jistě pobaví, že zástupci filmového oboru, kteří se sešli u ministra obchodu protektorátní vlády Jaroslava Kratochvíla, se shodli, že se jedná o nejhorší snímek roku 1941.
Jak „přijmout“ telegram
Ve velmi oblíbené scéně neumí Ťopka přijmout telegram, a když mu Kokrhel přikáže, aby na něj také odpověděl, začne do telegrafu mluvit jako do telefonu. Tuto scénku ale napsal sám život – Jaroslav Marvan působil ve 20. letech jako poštmistr na Podkarpatské Rusi a byl v šoku, když viděl, jak jeden ze zaměstnanců pošty tímto způsobem „přijímá“ telegramy. Marvan svůj zážitek vyprávěl Burianovi a tomu se tak líbil, že ho nechal zařadit do filmu. Árii z Verdiho opery Rigoletto (La donna è mobile) si ale král komiků dodal sám.
Proč scéna nedávala smysl
Přednosta stanice měl premiéru 12. dubna 1941, a to ve dvou pražských kinech, Blaník a Lucerna po dobu tří týdnů.
Film se v televizi vysílal dlouhá léta zkrácený. Vůbec do něj nebyla zařazena třeba úvodní scéna, kdy se Ťopka nají zadarmo v Hejhalově restauraci. Scéna na nádraží, kdy pak prodává jízdenku dívce (Marie Norrová †67), která si ho pamatuje z restaurace a připomene mu jeho levné najedení, tak dlouhá léta nikomu nedávala smysl.
Přednosta stanice byl posledním titulem žánrově rozmanité filmografie Jana Svitáka, kterého v květnu 1945 za nejasných okolností zlynčoval dav zfanatizovaných vlastenců. Film vysílá ve čtvrtek Prima Max.
