Článek
Její život ukončil osud předčasně, mohl však skončit ještě dříve, už po čtyřech týdnech. Narodila se na sklonku nacistické okupace Československa, 14. ledna 1945, tedy právě před 80 lety. Nechybělo ale málo a nedožila se osvobození.
Když jí byl měsíc, vyrazila maminka s kočárkem na procházku po pražském Žofíně. Vtom se rozezněly sirény ohlašující spojenecký nálet. Protiletecký kryt přidělený podle místa bydliště měla rodina vyhledat na nedalekém Karlově náměstí. Bližší se ale nacházel v Národním divadle, kam se nakonec schovaly. Obě si tak zachránily život, neboť kryt na Karlově náměstí dostal plný zásah.
Maličká Klára Jerneková (†58) to tehdy asi moc nevnímala. Možná si kvůli sirénám zaplakala, že do jejího osudu poprvé zasáhla „zlatá kaplička“ se ale dověděla až mnohem později: Když se pro ni stala skutečně osudovou, a to nejen v dobrém slova smyslu.
Studentka DAMU, hotová herečka
Jejími rodiči byli herečka Jiřina Stránská a režisér Národního divadla Karel Jernek. Rozhodla se pokračovat v rodinné tradici a už jako dítě a studentka malostranského gymnázia Jana Nerudy hrála v dramatickém kroužku. Odmaturovala roku 1962 a okamžitě začala se studiem na DAMU.
„Byla citlivá a měla oslňující talent. Působila skromně a všichni jsme jí naprosto fandili,“ zavzpomínala na ni v cyklu Příběhy slavných populární televizní hlasatelka Saskia Burešová (78), která ji znala od mládí. Podle ní Jerneková přišla na DAMU v podstatě jako hotová herečka.
„Její kultura slova a pohybu byla ve velkém předstihu před jejími vrstevnicemi,“ dodal hereččin kolega a kamarád Bořivoj Navrátil (†78).
Kariéra měla přednost
Po absolutoriu divadelní fakulty získala okamžitě angažmá v činohře naší první scény. Její členkou byla do konce sezony 1999/2000. Netrvalo dlouho a zamilovala se. Jejím vyvoleným byl kolega a vyhlášený krasavec Josef Čáp (†55). Měli spolu syna Filipa (53), který se později stal také hercem. Svazek ale dlouho nevydržel. Manžel jí totiž utekl k pěvkyni Gabriele Beňačkové (77).
Syna vychovávala hlavně babička. I když se Klára Jerneková po dvou nevydařených manželstvích po šesti letech vrátila k matce a synovi, dál se věnovala především divadelní kariéře. Filip těžce nesl, když ho v krátké době postupně opustili nejbližší členové rodiny.
„První odešla babička, to byl nejbližší člověk, kterého jsem měl. Pak to byl za dva roky tatínek, ta smrt mě zasáhla tím, že nebylo řečeno, co by mohlo být řečeno, ve vzduchu zůstalo prázdno,“ svěřil se v pořadu ČT 13. komnata.
Služebná nezhubla, herci přibrali
Diváci ji milovali nejen na divadelních prknech, ale i na televizních obrazovkách – ať už jako křehkou princeznu Pampelišku, nebo služebnou Rozálii z komediálního seriálu Byli jednou dva písaři. K jeho natáčení se vztahuje jedna pikantní historka.
Kláru Jernekovou trápila nadváha, chtěla shodit, a tak režisér Ján Roháč (†48) rozhodl, že když bude hubnout ona, tak musí povinně shazovat kila všichni.
Jenže součástí děje byla konzumace spousty jídla a pití, která patřila především k rolím Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka jako Pařížanů pokoušejících se o život na venkově. Jerneková tak nejen neshodila, ale stěží si udržela alespoň svou váhu. Sovák s Horníčkem nabrali každý 10 kilo.
Štamgasti jí říkali hraběnko
Filmaři ji využívali minimálně. Když už nějakou roli dostala, byl to spíš štěk. V roce 1964 se představila jako učitelka v muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů, zahrála si Markétu v Juráčkově Případu pro začínajícího kata z roku 1969, o 10 let později pak těhotnou Jitku Vondráčkovou v komedii Věry Chytilové Panelstory aneb jak se rodí sídliště.
Účinkovala v rozhlase, dabovala. Příležitostí ale dostávala stále méně, nakonec se dočkala i vyhazovu z divadla. K alkoholu neměla daleko ani předtím, pak se pro ni podle lidí z jejího okolí stal denním chlebem. Nesměla už sice na jeviště, v divadelním klubu ale bývala častou návštěvnicí. Hrála etudy pro kolegy, hostila je… Kdysi jedna z nejobsazovanějších hereček trávila čas i v obyčejných hospodách, ve společnosti štamgastů, kteří jí říkali „hraběnko“.
Protialkoholní léčení by jí možná pomohlo, to ale nepřipadalo v úvahu. „Musela by jít dobrovolně, ale k tomu ji nikdo nepřinutil. Nakonec pila tajně a tvrdila, že už nepije,“ vzpomínala na ni její kamarádka, herečka Luba Skořepová (†93).
Alkohol konzumovala, i když brala léky na štítnou žlázu, takže občas trpěla halucinacemi. Na chvíli ji vzpamatovalo natáčení seriálu Hotel Herbich (1999), ale po něm se vrátila do starých kolejí. Půl roku před smrtí upadla a zlomila si nohu v krčku. Od té doby už téměř nevycházela z bytu a od všech se izolovala. Když ji sousedé neviděli tři dny, zavolali policii. Ležela na zemi ve svém bytě a nejevila už známky života. Zemřela 21. července 2003.
Okolnosti smrti budí pochybnosti
„Klára neměla nikdy nouzi o peníze. Potrpěla si na luxus, nosila norkové kožichy a brilianty. Zůstal po ní krásný byt na Smetanově nábřeží, který má hodnotu asi dvanáct milionů korun a nacházejí se v něm starožitnosti, vzácné obrazy i perské koberce. Dále restituovala a prodala dům na Vinohradech a za Prahou měla statek s rybníkem,“ prozradila po její smrti Blesku jedna z jejích dávných kamarádek.
V pořadu 13. komnata se syn Filip rozpovídal o tom, co v bytě po maminčině smrti uviděl. „Na posteli ležela prázdná platíčka od stilnoxů a prázdné lahve od whisky. Nechal jsem udělat toxikologickou pitvu mojí maminky, kde se zjistilo, že neměla v krvi ani alkohol a ani prášky,“ prozradil s tím, že dodnes pochybuje o tom, že se jí stala osudnou kombinace medikamentů a alkoholu.
„To vše na mě působí dojmem jakési naaranžovanosti a její smrt mi pořád přijde nedořešená,“ svěřil se. Lékaři každopádně vyloučili cizí zavinění, s tím se ale nesmířil. „Mám takový zvláštní pocit, že maminka měla kolem sebe na konci života velmi nepříjemné lidi, kteří z ní tahali peníze, seč mohli. Vím, že byla možnost do toho bytu vyjet výtahem, nebyla tam žádná zábrana. Předpokládám, že maminku do bytu doprovázeli v různých stavech a dost ji využívali,“ svěřil se ČT.
Pohřeb Kláry Jernekové se uskutečnil 12. srpna, v den jejího svátku, ve strašnickém krematoriu. Její popel pak syn Filip vysypal do Vltavy. „Maminka milovala pohled na Vltavu, chodila se sem v dětství koupat. Proto jsem její popel vysypal pod jezem do řeky,“ vysvětlil novinářům.
