Článek
Taková to byla krásná dvojice! Úžasně jim to zpívalo, do společného mikrofonu posílali jeden hitový duet za druhým, to přece není možné, aby spolu ta Simonová s Chladilem nic neměli, když on se na ni pořád tak zamilovaně díval!
„Milan na mě při zpívání zaujatě hleděl, ale nebyl to zamilovaný pohled, jak si všichni mysleli. On mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,“ prozradila po letech paní Yvetta, která se ani ve svých 95 (!) letech prakticky nezměnila a každodenním cvičením se stále udržuje ve skvělé kondici.
Její o tři roky mladší jevištní a studiový partner takový kořínek neměl. Zemřel před 40 lety, 28. června 1984, v pouhých 53 letech.
Jeho smrt předznamenal pohřební průvod
S orchestrem Karla Vlacha se vracel z koncertu v Kašperských horách, když náhle zkolaboval a nepomohla mu ani včasná lékařská pomoc. Kapelník Vlach později vzpomínal, že den předtím si vyšli s Chladilem na houby a cestou potkali pohřební průvod. Když následující den zpěvák náhle zemřel, kapelník měl zpětně pocit, že pohřeb byl špatným znamením.
Simonová ale vysvětlila, že smrt jejího kolegy nebyla bleskem z čistého nebe. „Po pitvě pan doktor řekl, že měl zdevastované srdíčko a byl zázrak, že vůbec žil tak dlouho,“ uvedla zpěvačka. Milan Chladil byl podle ní navíc neúnavný dříč a byl zvyklý pracovat ve dne v noci. Možná i nedostatek odpočinku vedl k tomu, že jeho srdce předčasně vypovědělo službu.
Vytvořili slavné duo, ve Slavíku bodovali každý sám
Milan Chladil se narodil 8. února 1931 v Brně. Nepřišel na svět do muzikantské rodiny, jak by se na později velmi populárního zpěváka slušelo: Tatínek byl krejčí a na jeho přání se řemeslu vyučil i syn.
Pak vystudoval obchodní školu, v letech 1949–1954 ale už zpíval s orchestrem Erika Knirsche. Zpěv začal také studovat na konzervatoři v Brně, studium dokončil v roce 1957, to už ale na konzervatoři v Praze. Docházel ještě na soukromé hodiny u operního pěvce Konstantina Karenina.
V letech 1954–1956 vystupoval s orchestrem Zdeňka Bartáka, kde se setkal s Yvettou Simonovou. Její rodné příjmení mimochodem bylo Roubalová. Pak se provdala za manažera Lucerny Františka Spurného. Příjmení Spurná jí na Simonová změnil Jan Werich.
S kolegyní se znovu setkali u Vlacha, tehdy začalo jejich hvězdné období. Vznikly nestárnoucí duety jako O nás dvou, My dva a čas nebo Až na severní pól. Škoda, že anketa Zlatý slavík tehdy neměla (a ani jako Český slavík stále nemá) kategorii pěveckých dvojic. Mohli těch cen nasbírat skoro tolik, co Karel Gott.
Takhle končili každý sám za sebe až na dalších příčkách. Chladil byl v roce 1964 druhý (za „božským Kájou“, samozřejmě). Simonová dopadla stejně v letech 1964 a 1965 (v roce 2010 obdržela dodatečně slavíka za rok 1962, kdy v tehdy ještě nedělené kategorii zpěváků a zpěvaček skončila druhá za Waldemarem Matuškou).
Obleky si šil sám
Milan Chladil s kapelou zpíval 28 let. Výsledkem dlouhodobé spolupráce s Karlem Vlachem je na 350 nahrávek různých písní, mnoho snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi. Společně s Yvettou Simonovou příležitostně vystupovali i s různými dalšími hudebními tělesy, například Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, Orchestrem Československé televize nebo Orchestrem Václava Hybše.
Chladil mimo to zpíval také s vlastní kapelou. Uplatnění našel i jako muzikálový a operetní zpěvák, zejména v Hudebním divadle Karlín.
Neměl sice v pořádku srdce, rád, často a dobře ale sportoval. V Brně hrál dokonce první ligu basketbalu, věnoval se i fotbalu, volejbalu, nohejbalu a tenisu. A nezanevřel ani na řemeslo, které mu předal otec. Podle pamětníků dokonce vystupoval v oblecích, které si sám ušil. A zatraceně mu slušely!
