Platonická láska k ženáči ji stála život. Mladá herečka (†20) si doma pustila plyn, pitva ukázala, že byla ještě panna

Janu Rybářovou (31. 3. 1936–12. 2. 1957), tehdy studentku třetího ročníku konzervatoře, objevil pro film režisér Václav Krška (†69). Přestože mladičká herečka stačila během své krátké kariéry natočit pouze sedm filmů, diváci i kritika na ni pěli ódy. Také o její nevšední kráse se mluvilo v superlativech. Vypadalo to, že Rybářovou čeká zářivá herecká budoucnost. Bohužel, půvabná herečka spáchala v pouhých dvaceti letech sebevraždu.

Největší slávu získala díky roli ve filmu Stříbrný vítr (1956). Ze dne na den se stala jednou z nejobdivovanějších hereček té doby, která na stříbrném plátně ztělesňovala nefalšované plaché dívčí mládí.

Pro svou jemnost a ušlechtilou krásu byla také často srovnávána se Zorkou Janů (†24) – další citlivou duší, která kvůli problémům své sestry Lídy Baarové (†86) spáchala v roce 1946 sebevraždu. Režisér Václav Krška, který Rybářovou objevil, o ní řekl: „Řeknu vám, že s takovým plachým děvčetem jsem se ještě dosud nesetkal. Když ke mně přišla, hlavu nepozvedla, oči na špičkách bot a jen šeptala.“ Krška ji obsadil i do dalších čtyř filmů. Dva z nich, Labakan a Legenda o lásce, se na plátnech kin objevily teprve po její tragické smrti.

Rybářová studovala osmileté francouzské gymnázium a už odmala ji to táhlo k umění – učila se hrát na klavír, chodila do baletu a navštěvovala dramatické kroužky. Když se začala rozvíjet její herecká kariéra, vše mluvilo v její prospěch.

Ona si ale nevěřila, nedomnívala se, že má talent a bála se, že všechny kolem sebe zklame. Měla sice velkou oporu ve své rodině, ale evidentně to nestačilo.

Nějaký čas randila se svým hereckým kolegou, ale vše bylo jen platonické. On ji ale po čtyřech letech čekání na „něco víc“ opustil a Rybářová se po rozchodu uzavřela ještě více do sebe. Pak ale přišlo osudové setkání.

V Bulharsku se při natáčení orientální pohádky Legenda o lásce zamilovala do barytonisty a herce Přemysla Kočího (†85), který byl o 19 let starší než ona. Jemu dělal zájem mladičké kolegyně zcela jistě dobře, ostatně Kočího trvalou zálibu v obletování mladých krásek potvrdila i umělcova druhá žena Astrid Štúrová.

Platonický vztah s ženatým mužem byl zřejmě už jen poslední kapkou. Křehká Rybářová musela za zády poslouchat kritiku svých kolegů, že rozbíjí manželství, a to už na ni bylo moc. Po návratu do Československa jí chodily i zlé anonymní dopisy. Do toho si musela vyslechnout telefonáty, že ničí Kočího manželství, protože s ním čeká dítě. To vše bylo nad její síly, o čemž svědčí i poslední záznamy v jejích pečlivě vedených denících, kde rozebírala svůj vztah s kolegou. Tlak okolí nakonec neustála a pustila si plyn. Rodiče přišli domů příliš pozdě…

Co bylo mnohem smutnější, pitva prokázala, že Rybářová byla panna. Těhotenství s Kočím a tlak na to, aby se rozvedl, tedy nepřipadaly v úvahu. Smutné také je, že právě v den její smrti k ní domů volal režisér Jiří Weiss (†91) a nabídl jí roli ve filmu Vlčí jáma (1957). Matka Rybářové mu jen oznámila smutnou zprávu a schovanku Janu si nakonec zahrála Jana Brejchová (83). Náhlá smrt Rybářové zasáhla i básníka Jaroslava Seiferta, který jejímu předčasnému odchodu věnoval báseň ve sbírce Koncert na ostrově z roku 1965.