Článek
Patnáct litrů coly denně a 312 kilo živé váhy. To byly rekordní hodnoty, kterých dosáhl Jiří Růžička, „tlustý Josef“ z trilogie Slunce, seno… Svého času byl označován za nejtěžšího evropského herce. Od jeho úmrtí právě uplynulo 25 let. Zemřel 20. února 1999 ve věku 43 roků.
Narodil se 8. ledna 1956 v porodnici U Apolináře, kde o dvacet let dříve přišla na svět i jeho maminka, herečka Helena Růžičková. Jako malé dítě byl oproti vrstevníkům neduživý a babička z matčiny strany proplakala nejednu noc v obavách, že malý Jiří „jistě umře hladem a bude to chudáček podvyživenej“…
Na její slova nedošlo. Jen Všemohoucí ví, zda by to pro něj ale nebylo lepší než přejídání, kterým se snažil obavy rozptýlit. Už když mu bylo 17 let a zahrál si kuchtíka v pohádce Tři oříšky pro Popelku, vážil metrák. A nabíral dál.
Mimochodem Všemohoucí – na první slůvko svého jediného potomka vzpomínala po letech Helena Růžičková takto: „Zatímco první slovo dětí, když začnou žvatlat, je máma nebo táta, náš Jirka řekl první slovo a nám všem zatrnulo. Ozvalo se – Bůh.“
Matka o něm ráda vyprávěla „veselé“ historky
„Jirka, když se chtěl zvážit, musel jezdit na nákladové nádraží. Nedělal to často, a pak ho tam už ani nepouštěli, protože i tu váhu jim tam strhnul,“ snažila se Růžičková brát synovu morbidní obezitu s humorem. Podobných „veselých“ historek měla v rukávu víc.
„Když jsme točili začátkem 80. let s Deanem Reedem (zpěvák z USA, který se usadil v tehdejší NDR a po celém socialistickém bloku se snažil šířit přesvědčení, že kapitalismus „mele z posledního“ – pozn. red.) a Vaškem Neckářem legendární film Zpívej, kovboji!, tenkrát nás herce vážili. A měli tam váhu, která mluvila. Jirka na ni nelezl raději vůbec, ale já byla za hrdinku. To jsem ale neměla dělat. Stoupla jsem si na ni, co svítilo, to zhaslo, co nesvítilo, to se rozsvítilo. Pak v ní zakřapalo, ozvala se divná rána a ozvalo se: Nevstupujte na váhu ve skupinkách!“ líčila herečka, která mívala „jen“ něco přes 200 kg.
Obracelo ho šest statných hasičů
Jiří Růžička byl sice třikrát ženatý a měl dvě dcery, přesto byl celý život fixován na matku. Na podzim roku 1996 spolu měli od ní z domova vyrazit na pracovní cestu. Jiřímu ale praskl vřed na dvanáctníku. Sanitka jej po velkých komplikacích přepravila do nemocnice, kde jej stabilizovali. Během dalších dvou let vystřídal nemocnic, ústavů a sanatorií zhruba 20.
„Jirku v nemocnici ve Slaném chodilo denně obracet šest hasičů. Dávala jsem jim tisícovku denně. Byl tam skoro čtvrt roku. Personál ho neuzvedl,“ popisovala Růžičková.
Její syn postupně prodělal několik infarktů, mrtvic, učil se znovu mluvit a byl závislý na stálé pomoci druhých. Naposledy vydechl v pražské Thomayerově nemocnici.
