Článek
„Tak prej jsem umřel! Já, milovník života a radosti, kterej vás režíroval, hrál s vámi i vám, já – lidma zbožňovanej i nenáviděnej, obdivovanej i zapomenutej, ale vždycky svůj. Těžko tomu věřit, že je čas na poslední Sešlost,“ napsal herec a režisér, bonviván a sukničkář Jiří Císler v jednom ze svých posledních textů.
Bylo to parte. Jeho vlastní parte, které navrhl, dokud mu to postupující Alzheimerova choroba ještě dovolila. Sešlostí s velkým S myslel úspěšný televizní pořad, na němž spolupracoval s Luďkem Nekudou (†45).
„Co spláchne déšť, to vrátí proud, i vítr ví, kdy spočinout. Dobrý, ne? Magdaleno (myslel tím manželku) a Zuzano (dcera), dopište data a sezvěte to,“ udílel režijní pokyny, jak byl většinu života zvyklý.
Po pohřbu kolegy začal přemýšlet o vlastní smrti
V té době už měl problémy s pamětí, nepamatoval si texty a býval dezorientovaný. Poslední čtyři roky života téměř nepromluvil. Jen seděl za oknem svého bytu u Národního divadla a díval se na ulici…
„Jirkovo parte jsem doma v šuplíku našla náhodou. Nikdy jsem mu do jeho věcí nelezla. Když jsme ale museli kvůli té jeho nemoci, kdy se stal naprosto nemohoucím, neustále přestavovat nábytek, našla jsem ho,“ svěřila se později deníku Blesk Magdalena Císlerová, která parte zase okamžitě pečlivě schovala.
Kdy ho napsal, netušila. Nikdy se jí o něm nezmínil. „Myslím, že to bylo někdy po pohřbu Luďka Nekudy (†45) v roce 1988. Od jeho smrti mi Jirka začal chřadnout. Vzalo ho to a zřejmě začal přemýšlet víc o sobě a o smrti,“ prozradila.
30 let je moc
Jedno vlastní parte ale Císler napsal už daleko dříve, při plné síle a vědomí. Dokonce je také sám rozeslal. O svém skonu informoval proto, aby mohl vycouvat ze svatby s o třicet let mladší ženou. Na poslední chvíli se zřejmě lekl věkového rozdílu a uvědomil si, že vztah by nemusel fungovat úplně idylicky.
Tou dobou už byl rozvedený s první manželkou a matkou jeho dvou dcer, sólistkou karlínského hudebního divadla Boženou Havlíčkovou. Nakonec se ale přece jen oženil znovu. Druhá manželka Magda s ním zůstala až do neveselého konce.
Čísla? Jen to ne
Císler, rodák z Českých Budějovic, vystudoval obchodní akademii. Maturita mu ale umožnila především uvědomit si, že vyplňováním sloupců „má dáti, dal“ se rozhodně živit nechce. Herci a hudebníci ho naopak přitahovali od malička. Začínal jako houslista orchestru Jihočeského divadla, na jeviště ho poté přivedl herec a režisér Miroslav Macháček (†68).
Prošel si operetou i operou, pak přišla činohra. Věnoval se také dabingu, jeho hlasem promlouvaly i nejrůznější animované postavičky. Vedle toho Jiří občas skládal i divadelní hudbu a také písňové texty.
Macháček ho považoval za mimořádný umělecký talent a postupně jej zasvětil i do tajů divadelní režie. Svého guru následoval Císler začátkem 60. let do Prahy. Nastoupil do Divadla na Fidlovačce, kde zářil tehdy například ve hře Limonádový Joe.
Na začátku normalizace ale o pražské angažmá přišel a na čas zakotvil v ústeckém Kladivadle. V roce 1971 se vrátil do Prahy, a rovnou do Semaforu, kde tři roky režíroval například hry Kytice, Elektrická pumpa nebo Kdyby tisíc klarinetů. Poté až do roku 1978 režijně připravoval pořady komika Josefa Dvořáka s hudbou Karla Černocha v divadle Ateliér.
Jednou padouch, vždycky padouch
Koncem 70. let se vrátil k herectví, a to v pražském Činoherním klubu. Prošel postupně celkem devět angažmá, vesměs šlo o malé scény, protože velké kamenné divadlo ho nelákalo. Přes své úspěchy zůstával nicméně širšímu publiku prakticky neznámý. Kromě drobné role estébáka v Kachyňově snímku Ucho se před kamerou neobjevoval.
Vše se změnilo v roce 1979, kdy získal sice vedlejší, nicméně vděčnou roli intrikána Voženílka v televizním seriálu Inženýrská odysea. Postavu měl původně hrát Josef Somr, který ale úlohu nakonec nevzal a doporučil jako náhradníka právě Císlera. Tomu se podařilo i na malém prostoru strhnout pozornost diváků na sebe a rázem získal mimořádnou popularitu, byť zvláštní, protože jeho Voženílek byl zápornou postavou. Jak už je u diváků zvykem, začali automaticky předpokládat, že je padouch i v civilu.
Možná proto získal i jednu z dalších rolí, které ho proslavily: propůjčil svůj hlas postavičce Harryho Šoumena, kterou pro televizní Studio kamarád vytvořil v 80. letech výtvarník Stanislav Holý. Po jeho smrti pak v obnoveném vysílání mluvil za oblíbeného plyšáka Martin Dejdar.
V roce 1990 založil v Praze první českou soukromou divadelní společnost nazvanou Hravé divadlo. Po roce však musel projekt ukončit. Jednak neměl zkušenosti se šéfováním souboru v tržních podmínkách, začaly se ale u něj objevovat také první příznaky Alzheimera.
Jiří Císler zemřel před 20 lety, 17. dubna 2004. O jeho smrti blízké skutečně informovalo parte, které si sám navrhl.
