Článek
Na svatebních fotkách má na sobě mongolský lidový kroj. Recese? Vůbec ne. Když v roce 1977 odlétala se štábem filmu Ve znamení Tyrkysové hory do Ulánbátáru, ještě netušila, že mezi ní a režisérem Ivo Tomanem (†70) přeskočí tak silná jiskra, že se rozhodnou ještě během natáčení vzít. On v kufru oblek měl, i když ne zrovna svatební, ona si ovšem šaty nepřibalila. Místní ale rádi vypomohli.
Slávce Budínové (†78) se ironicky přezdívalo Malostranská hraběnka. Trochu kvůli chování, které někdo považoval za noblesní, jiný za nadřazené. Ale také pro pozoruhodnou sbírku nemovitostí, které postupně získala do svého majetku.
Nejznámější z nich byl dům číslo 116/48 v ulici U Lužického semináře, ve kterém bydlela. Původně renesanční objekt z první třetiny 17. století zvaný U bílé botky nebo také U bílé kuželky či U bílé číše byl upraven v barokním stylu a radikálně přestavěn v sedmdesátých letech 20. století.
Patřil jí ale také další dům na nedalekém Maltézském náměstí a mlýn u Drahenic na Příbramsku. Navíc byla známá svou neustále rozšiřovanou sbírkou obrazů a historického nábytku. Na ty měla svého „dvorního dodavatele“, známého starožitníka.
A právě ten se překvapivě – a samozřejmě k velké nelibosti příbuzných – stal na základě hereččiny závěti jejím univerzálním dědicem.
Neschopnost, nedostatek talentu…
Slávka Budínová, představitelka legendární paní Ofky z Noci na Karlštejně, se narodila před 100 lety, 21. dubna 1924 v Ostravě. Herecké nadání a lásku k divadlu zdědila po matce Albě, nadšené ochotnici. Otec Bedřich byl zpočátku proti, a tak musela vystudovat obchodní akademii, aby měla zajištěnou „solidní existenci“.
Tajně ale brala soukromé hodiny herectví. Její učitelka jí pak po uzavření škol Němci zajistila angažmá v Ostravském divadle, kde byla zaměstnána od 1. září 1943 jako elévka činohry s povinností účinkování v baletu, opeře a operetě s platem 800 korun měsíčně. Na den přesně o dva roky později se stala právoplatnou členkou souboru činohry, o další dva roky později ji pak divadlo propustilo pro neschopnost. Stejně dopadla po třech letech práce v divadle v Pardubicích. Tentokrát to bylo pro nedostatek talentu.
V srpnu 1950 se na deset let stala členkou činohry Krajského oblastního divadla v Olomouci. Sama Budínová vzpomínala na toto období s láskou, stejně jako na svou poslední a vrcholnou štaci - Divadlo E. F. Buriana v Praze, jehož členkou se stala 1. září 1960. V „Déčku“ hrála až do odchodu na odpočinek 1. ledna 1987.
Patnáctiletou pauzu přerušila role domovnice
Před kamerou se poprvé objevila v budovatelském filmu Anna proletářka. Byl to sice štěk, ale významný. Režiséři si uvědomili, že je pro kameru jako stvořená, navíc v té době přesídlila z oblasti do hlavního města. Byla tedy najednou kdykoli po ruce.
Hrála v detektivkách i pohádkách, z jejích televizních rolí patří k nezapomenutelným Valentýnka Nedobylová ze Sňatků z rozumu.
V osmdesátých letech ale jako když utne. Až po patnácti letech si na ni vzpomněl režisér Jan Svěrák a obsadil ji do role domovnice Buštíkové ve svém oscarovém Koljovi. Následovala už jen role poslední, smutně ironická role docentky, která většinu času leží v nemocnici napojená na přístroje v dramatu Dvojrole.
Högerovo dítě se nesmělo narodit
Děti paní Slávka neměla. Toho pravého, režiséra Tomana, poznala žena, jejíž dekolt fascinoval diváky mužského pohlaví od mateřské školky po domov důchodců, až po padesátce. Dnes se tenhle věk považuje vlastně ještě za mládí, v 70. letech 20. století byl přinejlepším označován jako střední.
Těhotná prý ale jednou byla, a to dokonce s hereckým kolegou z nejslavnějších, Karlem Högerem (†67). Ten byl ale zadaný a ona raději šla před interrupční komisi.
Když manžel zemřel, zůstala sama. Začala čím dál častěji hledat útěchu v alkoholu a nějaký čas ji tam i nacházela. Poslední tři roky mu prý ale holdovala tak mocně, že často padala na zem. „Byla v hluboké depresi, apatii… Musela mít těžké abstinenční příznaky,“ popsala Malostranským novinám hereččina lékařka.
Situace je nadmíru výtečná!
Budínová zemřela 31. července 2002. O dva týdny později tehdejší pražský primátor Igor Němec od rozvodněné Vltavy oznámil národu, že „situace je nadmíru výtečná“, ujistil, že zatopená plocha se rozšiřovat nebude, přesto ale doporučil cestovat raději metrem než povrchovou dopravou.
Voda pak metro i většinu níže položených částí hlavního města kompletně zaplavila, samozřejmě včetně nemovitostí z pozůstalosti „paní hraběnky“.
Mlýn stihla prodat sama ještě před smrtí, o prodej domu, v němž žila a dožila, se postaral přítel starožitník. Dnes v něm najdete prezentační prostory výrobce známé pálenky, kterému jej prodal už on.
