Článek
Postavička Ferdy Mravence, která mu u nás zajistila nesmrtelnost, je jen o pět let mladší než celosvětově proslulý myšák jménem Mickey. Toho vytvořil Walt Disney s animátorem Ubem Iwerksem v roce 1928. Redaktor sportovní rubriky Lidových novin a nadšený amatérský entomolog Ondřej Sekora kontroval v roce 1933 vlastním kresleným hrdinou, pro nějž našel předlohu – jak jinak – ve hmyzí říši.
Postava veselého chlapíka, který se nikdy ničeho nebál a do každé práce se hned pustil, má řadu vlastností svého tvůrce. Sekora byl tak trochu jako jeho hrdina s puntíkovaným šátkem kolem krku. Pracovitý, dobrosrdečný, nesmělý, perfekcionista…
Za svůj život mimo jiné ilustroval 40 knih jiných autorů a vydal pětadvacet vlastních. To ale nebylo zdaleka všechno.
Fešácká vojna ve Vídni
Narodil se před 125 roky, 25. září 1899 v Králově Poli, které je dnes součástí Brna, jako třetí ze šesti dětí tatínka učitele. Ten zemřel, když mu bylo osm. Maminka pak musela vychovávat čtyři vlastní potomky a dva další, které měl její zesnulý manžel z prvního manželství.
Přesto, že to určitě nebyl žádný ekonomický med, mohl Ondřej začít studovat na gymnáziu. Ještě před maturitou ho ale císař pán povolal ke službě rakousko-uherské vlasti. Naštěstí ne do zákopů, ale do Vídně. Bylo to přesně to, čemu se říká fešácká vojna. Opušťáků z kasáren využíval k prohlídkám místních galerií a muzeí.
Už na gymnáziu Sekora hodně a rád kreslil a z Vídně prý zaslal svou první karikaturu do brněnského satirického časopisu K smíchu i k vzteku.
Kreslíř sportovní rubriky
Po válce maturitu složil a nastoupil na brněnskou právnickou fakultu. Studia ho ale nebavila. Když neudělal první státnici, se školou skončil. V roce 1921 byl přijat jako sportovní redaktor Lidových novin. Ty vycházely v Brně od roku 1893 a s jejich redakcí spolupracovali nebo do ní přímo patřili nejlepší „psavci“ i výtvarníci té doby. Mezi jinými třeba Josefové Čapek a Lada nebo Vlastimil Rada.
Zakrátko se stal pravidelným výtvarným autorem LN, věnoval se i politické karikatuře. Na rozdíl ode dneška, kdy české noviny kresby téměř neuveřejňují, se na počátku 20. let bez kreslíře neobešla žádná rubrika, také proto, že tehdejší kvalita tisku téměř neumožňovala publikovat fotografie.
V letech 1927–1941 v LN redigoval Dětský koutek. Zde se také v lednu 1933 objevila postava Ferdy Mravence.
Z redakce byl propuštěn v roce 1941. Odmítl se totiž rozvést se svou židovskou manželkou, aby ji uchránil od deportace do koncentračního tábora. Ji a syna nechal navíc pokřtít a uzavřel s ní ještě církevní sňatek. Stejně to nakonec nepomohlo.
Byla to už jeho druhá žena. Nejdřív na lyžařském zájezdu čtenářů Lidových novin do Alp poznal Bedřišku Roubíčkovou a jejím prostřednictvím pak její sestru – k nerozeznání podobné jednovaječné dvojče Ludmilu, již si v listopadu 1930 vzal.
Spoluvězeň Oldřich Nový
Sekora se musel ohánět, aby uživil rodinu. Obrázkové seriály (jak se tehdy říkalo komiksům) publikované v Lidovkách, přetvářel do podoby dětských knížek.
Teprve Ferda mu ale zajistil nesmrtelnost. Knižně vyšel poprvé v roce 1936 u Josefa Hokra, který se stal Sekorovým dvorním vydavatelem. Za protektorátu, po vyhazovu z redakce Lidových novin, pak Sekorovu rodinu zachránil před strádáním, když mu vyplácel zálohy na poválečná vydání jeho knih. Sekora byl totiž vyobcován také ze Syndikátu novinářů, což mu znemožnilo publikovat i jinde v denním tisku.
Nějaký čas mohl ještě alespoň vydávat knížky pro děti. Poslední byl v roce 1943 Uprchlík na ptačím stromě.
Ani paní Sekorová, ani její manžel se nakonec uvěznění nevyhnuli. Ona strávila poslední měsíce války v Terezíně, on byl říjnu 1944 poslán do pracovního tábora Kleinstein ve Slezsku, kde stavěl pro nacisty letiště, a později do Osterode v pohoří Harz, kde budoval továrnu. I v táboře kreslil a psal si deník.
Potkal se tam i se spoluvězněm, který se „provinil“ stejně jako on, protože se do poslední chvíle pokoušel ochránit před perzekucí manželku s židovským původem. Jmenoval se Oldřich Nový. Hráli prý spolu maňáskové divadlo.
Ragby, to je sport!
Ještě jako opora Lidových novin byl Ondřej Sekora vyslán na roční pobyt do Paříže. Jak naznačil ve vzpomínce na otce Sekorův syn Ondřej J. Sekora, za vysláním do ciziny byla i snaha šéfredaktora pomoci svému redaktorovi vyřešit problém nefunkčního manželství.
Otec se totiž několik měsíců předtím, na jaře 1923, oženil s administrativní pracovnicí ostravské redakce Lidovek Markétou Kalabusovou, ale vztah zřejmě neklapal. Po Sekorově návratu z Paříže na podzim 1924 se manželé rozvedli.
Kromě denních zpráv měl mladý sporťák za úkol z Paříže měsíc co měsíc poslat tři osmiobrázkové sportovní cykly, dvanáct kreslených vtipů, dva kreslené cykly pro dětský koutek a jeden obrázkový seriál pro nedělní přílohu. Našel si ale čas i na další aktivity. Mimo jiné si oblíbil ragby a po návratu do Brna se stal jeho nadšeným propagátorem. Vydal knížku Rugby, jak se hraje a jeho pravidla, byl trenérem prvních českých mužstev a později rozhodčím. Vytvořil i českou ragbyovou terminologii.
Zlý brouk Bramborouk
Po válce zakládal satirický časopis Dikobraz, jehož se stal prvním šéfredaktorem, působil i jako redaktor odborářského deníku Práce. Pak se stal spisovatelem na volné noze. A začal tvořit v duchu nové, komunistické ideologie. Dodatečně upravoval i svá dřívější díla.
Z Ferdy Mravence se stal budovatel socialismu, který například v knížce Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951) bez uzardění střílí motýly a vraždí housenky. Knihou O zlém brouku Bramborouku (1950) se zase Sekora zapojil do kampaně proti „americké mandelince, která chce loupit z našich talířů“.
V dalších knížkách opěvuje kolektivizaci, pranýřuje kapitalisty a propaguje ateistické Vánoce. V reedicích prvních knížek o Ferdovi Mravenci a brouku Pytlíkovi prováděl takové úpravy, aby vyhovovaly duchu doby: vymazal z nich například skautské uniformy, slovo „nebe“ důsledně nahradil výrazem „obloha“.
Od počátku 60. let ho z další tvorby pomalu vyřadily různé nemoci, od listopadu 1965, kdy jej ranila mrtvice, jen dožíval. Zemřel v Praze 4. července 1967.
