Článek
V seriálu 30 případů majora Zemana hráli snad všichni, kdo do té doby nestihli emigrovat. Někteří s nadšením, jiní z obavy, aby si případným odmítnutím nezadělali na problémy. Petr Čepek (†54) na riziko zvysoka kašlal a roli kontrarevolucionáře, přisluhovače imperialistů, básníka Daneše režiséru Jiřímu Sequensovi odmítl. Ujal se jí kolega Petr Štěpánek.
Protože si ale pana režiséra vážil, vyhradil si, že mu to chce vysvětlit osobně. O setkání pak vyprávěl, že to byl zajímavý inspirativní rozhovor. I to, jak mu Sequens řekl, že chápe, proč roli odmítá, a že u něj má dál dveře otevřené. Od té doby si ale Čepek jako televizní a filmový herec stejně dlouho ani neškrtl.
Na problémy zadělával sobě i jiným
V soukromí byl prý povahově podobný některým postavám, které si zahrál, jako byl cholerický produkční z Trháku, žárlivý řidič Turek z Vesničky mé, střediskové, okradený fakír z Obecné školy… Ale nejen díky tomu si celý život zadělával na problémy. Třeba když v roce 1962 jako jediný z celé DAMU odmítl podepsat, že kolega Ladislav Mrkvička (†81) je rušivý element, podvraceč a signatáři se od jeho protisocialistických činů distancují.
Živel Mrkvička tehdy během bujarých oslav při majálesu vylezl na tramvaj a sundal kladku z vedení, čímž narušil přepravní grafikon… Nejen Mrkvička, ale ani Čepek pak školu formálně nedokončili, protože nedostali diplom.
Zadělat na problémy dovedl ale i jiným, kteří si to na rozdíl od něj zasloužili. Když později během stále uvolněnějších 60. let zkoušeli příslušníci VB utužovat socialistickou morálku tím, že na ulicích chytali „máničky“, aby mohli vlasatce násilím ostříhat, polapili a vylepali i Petra. Ten si pak stěžoval přímo na Ústředním výboru KSČ, že si nechával růst hřívu kvůli roli ve filmu a znárodněná kinematografie tak utrpěla nenahraditelnou škodu. Příslušníci byli pokáráni s tím, že mají rozlišovat, koho stříhají.
Role syfilitika mu dala zabrat
Petr Čepek se narodil v září 1940 v rodině manželů Karla a Milušky Čepkových. Oba jeho rodiče pocházeli z obce Hrabůvka v Beskydech. Maminka měla hudební vzdělání, otec miloval divadlo.
I když si ho dnes většina lidí pamatuje spíš díky komediálním rolím z pozdějších roků jeho bohužel příliš krátké kariéry, měl v té době za sebou i nádherné postavy v dramatech, která rovněž patří do zlatého fondu – jen je televize tak často nereprízují. Exceloval třeba jako válečný hrdina Viktor Chotovický ve Vláčilově filmu Adelheid nebo syfilitik Pavel v Herzových Petrolejových lampách.
Pokud jste je viděli, určitě se vám vybaví třaslavý krok charakteristický pro poslední stadium nemoci dříve nazývané „francouzská“. Jenže v době, kdy Čepek roli studoval, už pacienti díky antibiotikům této smrtelné fáze „progresivní paralýzy“ nedosahovali. Vyhledal tedy starého profesora, aby mu typickou chůzi předvedl, a on ji pak mohl tak skvěle zahrát.
Pokud jste Petrolejové lampy a další Čepkovy nekomediální filmy zatím nezhlédli, můžete to díky různým streamovacím platformám ještě dohnat. Na žádné ze skvělých představení pražského Činoherního klubu, kde prožíval vrchol své divadelní kariéry, si už bohužel lístky nekoupíte.
Casting na macechu
Toužil po rodině a pevném vztahu na celý život. Zkoušel ho najít opakovaně. Oženil se celkem třikrát. První manželství s baletkou Helenou zůstalo bezdětné, a tak se rozvedl. S druhou manželkou Helenou, se kterou se seznámil při natáčení filmu Morgiana, měl dceru Petru. Choť ho ale po čtyřech letech opustila, když se zamilovala do textaře Zdeňka Rytíře (†69).
To, co tak dlouho hledal, našel až na třetí pokus s letuškou Ivanou. Než se ale oženil, musela kandidátka projít velmi těžkou zkouškou a být schválena z vyšších míst, tedy dcerou Petrou, která vzpomíná, že jí otec představoval hned několik kandidátek na paní Čepkovou číslo 3.
Lékaři tápali, léčitele odmítl
Na začátku devadesátých let Čepek onemocněl. Už dlouho měl bolesti, ale lékaři pořád nemohli přijít na to, co mu vlastně je. „Tátovi se ozval jeden léčitel s tím, že ho viděl v televizi a že se mu na něm něco nezdá. Řekl mu, že vidí, že má problém v okolí břicha, a aby ho co nejdříve navštívil. Táta byl ale ateista, na nic takového nevěřil a nejel tam,“ řekla Petra po letech redaktorovi CNN Prima NEWS.
Lékaři nakonec zjistili, že příčinou jeho bolestí je rakovina slinivky. Prognózy byly velmi špatné, šance na uzdravení minimální. Zákeřnou nemoc nesl Petr Čepek statečně. Rozhodl se točit a hrát, dokud mu to zdravotní stav dovolí.
Jeho posledním filmem se stal Švankmajerův snímek Lekce Faust. Při postsynchronech už opravdu trpěl. Režiséra ale velmi uznával, role si nesmírně vážil a práci chtěl dokončit stůj co stůj. Dostal za ni pak Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon, bohužel už in memoriam.
„Věděl, že umírá. Po první operaci jsem ho byla navštívit v nemocnici, stál na chodbě a kouřil. Říkal mi: ,Je to v pr…‘ Doktoři mu dokonce dovolili kouřit,“ vzpomínala dcera Petra, která v té době čekala dítě.
Narození vnuka se Petr Čepek ještě dožil. „Po operaci odjel na chatu, jeho stav se však rapidně zhoršoval. Šlo to rychle a bohužel, nebylo mu pomoci. Přijela jsem tam za ním s malým, takže ho ještě viděl. Říkal mi: ,Kéž bych s ním mohl jít na Petřín.‘ To bylo naše místo, tam jsme se spolu něco nachodili. A abych se o syna postarala,“ zavzpomínala Petra.
Před smrtí vážil 30 kilo
Petr Čepek umíral ve vrchlabské nemocnici. Tam s ním byla i „vítězka rodinného castingu“, poslední manželka, jeho velká opora. Nechala si dokonce do nemocničního pokoje přinést vlastní lehátko.
„Bylo to nesmírně vyčerpávající pro oba. Byli z toho strašně zdeptaní,“ zavzpomínala s odstupem času na těžké chvíle hercova ošetřující lékařka. Čepek v té době už vážil pouhých 30 kilo, trpěl velkými bolestmi, ale za žádnou cenu nechtěl odejít před očima manželky, nepřál si, aby se tím trápila. „Paní Čepková pak jeden den odešla, protože už z toho byla naprosto psychicky vyčerpaná. Asi na půl hodinky šla do města a právě tehdy zemřel,“ popsala lékařka.
Stalo se to jen čtyři dny po jeho 54. narozeninách, 20. září 1994.
