Článek
Hlavica – Vinklář – Vinklář. To je stručný přehled tří manželství se dvěma muži, která postupně uzavřela herečka a spisovatelka Ivanka Devátá (88).
„Pepek (Vinklář) hrál báječně, dodnes se na něj ráda dívám, ale když nehrál, tak chlastal s kamarády,“ vzpomínala Devátá v Retrojízdě na super.cz. „A pak přišel domů, vzal si čistý košilky, který já jsem vyžehlila. Sežral jídlo, který já navařila, a už zase zmizel,“ popisovala.
Rozvedli se, po čase se ale vzali znovu. V mezidobí mezi dvěma sňatky se stejným mužem nicméně podle svých slov prožila velkou lásku s dalším hereckým kolegou Ladislavem Mrkvičkou (†81).
„To byla největší láska mýho života,“ říká o charismatickém muži malé, ale sporé postavy, který se před kamerou často objevoval v koňském sedle. Proč se za něj tedy také neprovdala? „Já nechtěla dětem domů tahat zase dalšího strejčka. A dobře jsem udělala, přestože mně to bylo líto. Trpěla jsem,“ svěřila se Devátá.
Ladislav Mrkvička prožil několik osudových vztahů, stal se otcem pěti dětí, které měl s různými partnerkami.
Na DAMU ze lví klece
Na rozdíl od mnoha jiných herců v sobě Mrkvička neměl neodolatelné puzení projevující se hraním pimprlového divadla či ochotničením. Za jeho rozhodnutí věnovat se herecké kariéře mohla holka. Přesněji spolužačka ze střední, první velká láska, která se herečkou stala. I on se pak opakovaně hlásil na DAMU, až ho nakonec přijali a v letech 1958-1962 školu také navštěvoval.
Absolvoval ale mnohem později. Vyloučili jej totiž za incident na studentském majálesu. Kolega Petr Čepek (†54) se ho zastal a řekl, že v tom případě odchází ze školy i on. Slovo dodržel. V roce 1968 byl Mrkvička rehabilitován a poštou mu přišel diplom. Petr Čepek ale nikdy doklad o absolvovaném studiu nedostal.
Před začátkem studia pracoval Mrkvička nějaký čas jako ošetřovatel v zoologické zahradě. A protože neměl strach, byl přidělen k ošetřování šelem. Šlo mu to tak dobře, že dostal nabídku stát se drezérem v cirkuse, v té době ovšem obdržel dopis s pozitivním výsledkem přijímaček na divadelní akademii. Studium si ale chtěl nechat ještě posvětit od rodičů.
Udělal to po svém: Dal jim na vybranou, že bude buď krotitel dravé zvěře, nebo student divadelní akademie. Vybrali si bezpečnější variantu.
Po škole prošel sérií angažmá v oblastních divadlech, až nakonec zakotvil v Praze. To už se začínal objevovat před kamerou a režiséři ho oslovovali stále častěji. V roce 1964 se dostal do širšího diváckého povědomí díky roli rotmistra Vyskočila v Sequensově válečném dramatu Atentát. Mezi nejpopulárnější herecké tváře se zařadil v souvislosti s významnou rolí nadporučíka Stejskala v normalizačním seriálu 30 případů majora Zemana.
Koňákem díky filmu
Díky filmu se dostal ke koním a zamiloval si je natolik, že dokud mu to zdraví dovolilo, sám jednoho měl. Výraznou postavu žokeje Sochora si zahrál v roce 1981 ve filmu Dostih, podobnou roli si zopakoval i v televizním seriálu Dobrá Voda.
V pokročilejším věku se u něj ale projevila Parkinsonova choroba způsobující mimo jiné nekontrolovatelný třes rukou. Postupně mu znemožnila hraní. Předtím ještě natočil další řadu seriálu Policie Modrava, kde představoval šumavského učitele ve výslužbě Emila Kintzla, a potom už musel svou profesi pověsit na hřebík. „Nechci už točit. Je to moje definitivní rozhodnutí. Bolí mě už naprosto všechno,“ vysvětloval. Dlouho totiž trpěl také nesnesitelnými revmatickými bolestmi zad.
O smrti mluvil od doby, kdy ho postihla Parkinsonova choroba, dost často. „Chci umřít náhle a bezbolestně, nejlíp na jevišti…,“ říkal. Dávno předtím se na ni ale chystal, i když s velkou dávkou nadsázky.
Mluvíval o tom, že chce být pohřben v ošuntělém kabátě a klobouku, v nichž hrál v Divadle Na zábradlí Hanťu v adaptaci Hrabalovy novely Hlučná samota. Deklaroval přání nechat se v něm pohřbít, stejně jako kdysi legendární Gérard Philipe v kostýmu Cida.
V roce 2020 se nakazil covidem, navíc si zlomil nohu. Jeho vyčerpané tělo přestalo bojovat. Ladislav Mrkvička zemřel těsně po Vánocích, 27. prosince 2020.
