Článek
Kdy je ta správná chvíle začít hereckou kariéru? Pro někoho třeba už v předškolním věku. Jenže dětští herci takhle často zazáří a zase zmizí. Kdo ví, co by dnes dělal třeba Tomáš Holý, který před kamerou nejdřív trhal velrybě stoličku a pak dostával tatínka do polepšovny, kdyby ve svých 21 letech tragicky nezemřel?
Opačný extrém představují dospělé hvězdy, kterých si filmový průmysl všimne až ve chvíli, kdy už na své herecké ambice prakticky rezignovaly. Takový Harrison Ford (82) si do svých 35 musel k příležitostným a mizerně zaplaceným rolím přivydělávat jako truhlář, než ho George Lucas jmenoval kapitánem hvězdné lodi Millennium Falcon a poslal ho jako Hana Sola bojovat do Hvězdných válek.
Jarmila Kurandová si musela počkat ještě mnohem déle. Už v 18 letech sice začala vystupovat s kočovnými společnostmi různých principálů, později získala angažmá v několika oblastních kamenných divadlech a propracovala se až do Národního divadla v Brně, filmaři ji ale stále ignorovali.
Na plátně poprvé v 56
Filmovou kameru viděla poprvé zblízka v roce 1939, kdy se coby domovnice Klíčková mihla v krátkometrážním snímku Elmara Klose Čtyři lidé – jedna řeč. Byla to ale v podstatě jen reklama obuvnické firmy Baťa.
Opravdový filmový debut přišel až v roce 1946, kdy se stala Anabelou, matkou Pedra (Josef Kemr) v úspěšné westernové parodii Pancho se žení. Najednou ji znala celá republika a v následujících letech šla na Barrandově z role do role.
Film se mimochodem začal natáčet ještě za protektorátu, první klapka padla už v roce 1944. Režíroval ho spoluautor scénáře a představitel hlavní role Rudolf Hrušínský (†73). Dobová kritika ale na tomto díle nenechala nit suchou, takže Hrušínský už se k režijním pokusům nikdy nevrátil.
Postupně se představila ve snímcích Jiřího Krejčíka Týden v tichém domě a Ves v pohraničí z let 1947 a 1948, v populární komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949), pohádkách Pyšná princezna (1952), Dařbuján a Pandrhola (1959), zahrála si i v Princezně se zlatou hvězdou (1959) nebo Třech zlatých vlasech děda Vševěda (1963).
Životní role byla zároveň poslední
Její poslední a zároveň životní rolí byla legendární laskavá a moudrá Babička v Moskalykově dvoudílném zpracování románu Boženy Němcové Babička z roku 1971. Projekt původně vznikal pro Československou televizi, ale nakonec šel také do kin. Po boku zkušené, tehdy už 81leté herečky se objevila mladičká (v té době 18letá) Libuška Šafránková (†68), která se tak ze dne na den stala miláčkem národa.
Kurandová byla třetí filmovou představitelkou jedné z nejznámějších českých literárních postav. Před ní si Babičku zahrály Ludmila Innemannová – ještě v éře němého filmu – a Terezie Brzková.
„Když jsem si přečetla scénář Babičky, ta stařenka přede mnou živě vyvstala. Viděla jsem ji, jak jde s dětmi, jak pracuje. Jsem rozená venkovanka, od mládí jsem hrála venkovské dívky. Na babičce mě zaujala její dobrota a pochopení pro bolest druhého člověka,“ svěřila se později Kurandová.
Táta hajný a 10 sourozenců
Narodila se jako Marie Martínková 30. ledna 1890 ve Veselé u Počátek. Otec byl hajný a rodina početná: rodiče měli 11 dětí. Její výchovy se ale ujala teta, takže vyrůstala v Dobré Vodě, kde chodila do školy a začínala i ochotničit. V patnácti odešla do Prahy, kde přijala místo „děvčete k dětem“.
Z velké části taková služba znamenala hory špinavých plen, děravých ponožek a potrhaných kalhot, které musel někdo spravit, to ale díky zkušenostem s tolika sourozenci zvládala. Proto si dokázala najít čas i pro svou celoživotní lásku – v hlavním městě se totiž doslova zamilovala do divadla a nevynechala jedinou příležitost zhlédnout nějaké představení.
S manželem oslavili diamantovou svatbu
Ještě u kočovné divadelní společnosti se seznámila s hercem Františkem Kurandem a provdala se za něj. Brali se v roce 1914 a zůstali spolu celý život. Oslavili dokonce takzvanou diamantovou svatbu po 60 letech od původní veselky. Celkem spolu byli 62 roků. Manžel zemřel o dva roky dříve než ona.
O síle svazku svědčí i to, že když v roce 1935 dostala nabídku z pražského Vinohradského divadla, odmítla ji. Pozvána byla totiž pouze ona, kdežto v Brně dostali angažmá oba.
„Brněnské obecenstvo mi věnovalo svou přízeň a já jsem mu za pětadvacet let herecké práce na jevišti Mahenovy činohry vděčna za mnohá setkání. Herec nemá krásnější a cennější pocit, než je souznění s publikem,“ připomněly její výrok Krajské listy.
Manželství však zůstalo bezdětné. Nikdy si proto v civilu nevyzkoušela ani rodičovskou, ani prarodičovskou úlohu.
Národní umělkyně
Po úspěchu Babičky jí ještě v roce 1971 prezident republiky Ludvík Svoboda propůjčil titul Národní umělkyně. V roce 1975 pak obdržela tehdejší vysoké státní vyznamenání Řád práce. Žádnou další televizní ani filmovou roli sice už nedostala, divadelnímu publiku se ale představila ještě jako další babička, tentokrát ta z Jiráskovy Lucerny.
„Bylo to 14. dubna 1978, při slavnostním představení nově zrekonstruovaného Mahenova divadla,“ připomněla pro brnensky.denik.cz Markéta Ňorková z archivu Národního divadla Brno.
Jarmila Kurandová zemřela 6. prosince 1978 v Brně ve věku 88 let. Odpočívá na Ústředním hřbitově města Brna a její náhrobek je památkově chráněn.
