Článek
Výšky 120 centimetrů dosahují dívky většinou kolem šestého roku života. Aťka Janoušková (†88) se na ni „vytáhla“ až po svých patnáctinách, po komplikované léčbě s množstvím vedlejších účinků. A shlížela z ní na svět celý život.
Narodila se 16. března 1930 jako Vlasta Janoušková. Rodiče jí ale říkali Aťka, ona pak tohle domácké oslovení přijala i za své umělecké jméno. Že nevyroste, s tím se smířila už jako dítě. Poprvé ji chtěli léčit v pěti letech, hormonální kúra ale nezabrala, vyrostla jen o pouhý centimetr. Komplex z toho ale neměla.
Od dětství chodila na zpěv a do baletu k primabaleríně Zdence Zabylové, z jejíž školy se vybírali představitelé dětských rolí do Národního divadla.
„Není to moje životní trauma. Trápilo mě spíš to, co se stalo mým rodičům,“ líčila v televizním pořadu 13. komnata. Maminku Židovku odvleklo gestapo v roce 1943 a vzalo s sebou i otce. „Líbil se jim náš velký byt. Maminka se z Osvětimi vrátila, táta zemřel v Dachau v březnu 1945, dva měsíce před příchodem Američanů.“
Kvůli matčině židovskému původu musela Aťka už dříve opustit i Národní divadlo. Ve zlaté kapličce začala hrát už jako jedenáctiletá a pravidelně hostovala v baletu, opeře i činohře. Na ředitelství ale přišel anonym, jehož pisatel se pohoršoval, že Janoušková jako dcera Židovky hraje na naší první scéně.
Málem jí narostly vousy
Další léčení podstoupila po válce u zakladatele české endokrinologie profesora Josefa Charváta. „Aplikoval mi injekčně testosteron, protože jsem trpěla nedostatkem růstového hormonu, který byl právě v testosteronu obsažen,“ svěřila se Aťka v rozhovoru pro časopis Reflex – jednom z posledních, které poskytla.
„Jenomže efekt žádný. Maximálně jsem vytáhla čtyři centimetry,“ popisovala. Lékaři navíc neustále hlídali, jestli jí kvůli aplikaci testosteronu nezačínají růst vousy.
Léčba měla i další vedlejší účinky. „Měla jsem ušité krásné lodičky, jenomže mi noha po hormonech vyrostla o centimetr a já se do nich nevešla. A tělo nic,“ vzpomínala. Na další pokusy už rezignovala, kamarád z divadla jí poradil, ať si na svém vzrůstu postaví kariéru. Výhoda byla v tom, že si ji publikum okamžitě zapamatovalo.
Včelka Mája a další hmyzí role
Nikdy se nevdala a neměla děti. Právě jim ale byla určena velká část její práce. Propůjčila svůj hlas mnoha postavám z pohádek a večerníčků, ať už to byli Broučci, Včelí medvídci, či Příběhy Tipa a Tapa. Skutečnou popularitu jí ovšem zajistil dabing Včelky Máji. Aťka Janoušková se ale nechala slyšet, že právě tato postava byla do jisté míry i jejím prokletím.
„V hlavách lidí je tak zasunutá, že pomíjejí všechno ostatní, co jsem kdy dělala. I to, na čem si zakládám,“ svěřila se herečka, která se objevila mimo jiné také v hudební komedii Ať žijí duchové (1977) nebo v oscarovém filmu Amadeus (1984). Hlavním těžištěm její práce bylo ale divadlo a zpěv.
Janoušková stála rovněž u zrodu dabingu. Když v roce 2009 přebírala Cenu Františka Filipovského za celoživotní přínos domácímu dabingu, zmínila svou kuriózní zkušenost: Během kariéry trvající padesát let namluvila velké množství nejrůznějších zvířat včetně hmyzu. A zvířecích postav bylo prý mnohem víc než lidských rolí.
Osudová sovětská armáda
Herečka měla velkou životní lásku, bubeníka Josefa Posledního, který tragicky zahynul na zahraničním zájezdu. S orchestrem Karla Duby koncertoval v Mongolsku. Hostitelé pro ně připravili povinnou vyjížďku k pomníku padlých sovětských vojáků na vrcholu Zaisan v hlavním městě Ulánbátaru.
Došlo ale k nehodě autobusu, při níž zahynulo šest lidí – kromě Posledního také Duba, zpěvačky Dana Hobzová a Marie Pokšteflová, saxofonista Jaroslav Štrudl a zpěvák Bohumil Vaněk. Dalších šest umělců přežilo, mezi nimi i dnes 81letý Karel Vágner.
Dnes by taková událost plnila média ještě několik týdnů. Doma v Československu měli ale lidé v té době jiné starosti – bylo 21. srpna 1968 a armáda, jejímž padlým jeli muzikanti vzdát čest, se právě začínala na několik desetiletí zabydlovat v jejich vlasti.
Oblečení z dětské konfekce
Na samotu si Aťka nakonec zvykla a spokojeně žila v bytě, kde měla vše přizpůsobené své výšce. Šila i na šicím stroji. Šlapala vestoje, jehlu měla přímo před očima. Oblečení jinak nakupovala v dětské konfekci.
Vlastnila i auto, řídila sama. Pedály měla upravené na svou výšku, o zbytek se postaral polštář na sedačce.
Měla ohromný smysl pro humor, rozdávala legraci plnými hrstmi a byla vždy plná elánu. Jednoho dne se ale odmlčela. Když se jí známí nemohli čtyři dny dovolat, zalarmovali policii. Ta ji 9. března 2019 našla bez známek života. Týden nato by Aťka Janoušková oslavila 89. narozeniny.
