Článek
Někdo má strach ze zubaře, všichni jsme se ještě nedávno báli koronaviru. Když se dva takové strachy setkají, může z toho být smrtící koktejl. Před pěti roky, 16. dubna 2020, právě kvůli tomu zemřel zpěvák, textař a kontrabasista skupiny Spirituál kvintet Dušan Vančura. Alespoň tak to tehdy interpretovala většina médií.
Bylo mu sice 82 let, ale okolí ho stále vnímalo jako člověka plného síly a energie. „Pokud všechno funguje, je to jen o potížích a o bolesti. A když se s tím člověk naučí žít, tak je to jen v jeho prospěch,“ svěřoval se ještě v roce 2018 v pořadu ke svým osmdesátinám ve studiu Českého rozhlasu Dvojky.
„A když k tomu dělá práci, kterou má rád, tak ho to drží při životě. Pro mě je jeviště droga. Jinak bych tady v tomhle věku ještě neposkakoval na scéně,“ ujišťoval moderátorku Martinu Kociánovou.
Covid to „poskakování“ přerušil. Navíc se mu zanítil zub. Stálo ho to život. „Vzhledem k současné situaci nešel k lékaři. Zánět se mu rozběhl a skončil sepsí organismu,“ uvedl tehdy pro Seznam Zprávy manažer kapely Jiří Holoubek.
Muž se stěhovavým rodištěm
Dušan Vančura přišel na svět v roce 1937 v Užhorodu. Rodné město ale během jeho života patřilo každou chvíli jinému státu. Do roku 1938 bylo hlavním městem československé Podkarpatské Rusi, později se stalo součástí Maďarského království, po válce připadlo Sovětskému svazu a dnes je to Ukrajina.
Dětství prožil v Dačicích a v Pelhřimově. První písničky začal skládat už jako gymnazista. Mezi roky 1955 až 1982 byl členem Vysokoškolského uměleckého souboru (VUS). Se Spirituál kvintetem spolupracoval od roku 1964, právoplatným členem skupiny se stal o pět let později.
Už předtím měl vlastní kapelu, říkali si Antikvartet. Zvuk a styl Spirituál kvintetu do jisté míry kopírovali. „Na jedné naší zkoušce, kde se vzal, tu se vzal, mezi námi seděl sám kapelník Antikvartetu Dušan Vančura,“ vzpomínal v knize Spirituál kvintet 60 jeho šéf Jiří Tichota (87).
Uměl správně dělit honoráře
„Poslechnout si přišel i další zkoušku a pak další, to už byl tu a tam i slyšet, a pak už nescházel nikdy a zpíval do všeho. Nakonec se mi to zdálo od nás hloupé, a tak jsem mu řekl: ‚Hele, Dušane, zpěváky nepotřebujeme, ale kdyby ses naučil na basu, tak bychom to mohli zkusit.‘ Vzápětí se VUS ztratil z klubovny kontrabas a do našeho zpěvu brnkal začínající (anti)basista. Ale teprve budoucnost měla ukázat, jak dobré pro všechny bylo, že se naše cesty sešly,“ líčil Tichota.
Vančura se začal podílet i na konferování čili moderování koncertů. Ještě jednu schopnost na něm ale kolegové oceňovali: „Je nejnepostradatelnějším členem souboru, neboť jako jediný umí dělit šesti, což je schopnost nezbytná při dělení honorářů. V tomto světle se jeho zpěv, hra na kontrabas, aranžování a textování jeví jako činnost druhořadá.“
Mimochodem až do roku 1986 byla slavná skupina vlastně amatérská. Každý z jejích členů měl své občanské povolání, Vančura byl inženýr elektrotechnik. I když nahrávali desky a koncertovali jako o život, dlouho se rozhodovali, zda jít či nejít na „volnou nohu“. Bylo to totiž riskantní. „Živili jsme se angloamerickým folklorem, který nebyl zrovna v kurzu, a stačila maličkost, abychom schytali zákaz – jako že jsme jich pár schytali,“ vysvětlovat Vančura v rozhlasovém pořadu Úžasné životy.
Manželství ob dvě generace
Od roku 1998 žil Vančura s manželkou Zuzanou a syny Petrem a Dušanem ve vesnici Mirochov, která je součástí městyse Chlum u Třeboně. Tam také vedl dětský sbor Sejkorky, pro který napsal několik vlastních písňových textů.
Jejich manželství trvalo 22 let, všichni je vnímali jako šťastné. Přesto, že je dělil věkový rozdíl dvou generací. Když Dušan Vančura zemřel, bylo jeho paní teprve 41 let. Svého muže si vyhlédla ještě jako školačka. Zamilovala se ve třinácti, když jako nadšená fanynka objížděla koncerty Spirituál kvintetu. Vzali se v roce 2007.
Novinky.cz„Klíčový moment nastal v roce 1992, kdy jsme se vypravily na folkový festival Svojšický letorost,“ vzpomíná. „Jako obvykle jsme přicupitaly do šatny našich guru a poprosily o autogram. Spirituál zrovna vydal album Rajská zahrada a mě nejvíc nadchla píseň Chci být při tom. Zeptala jsem se Dušana, jestli text napsal on. Ještě dnes vidím pohled jeho modrých očí, když se na mě otočil a přitakal. V těch očích jsem se totálně utopila. Už ve třinácti letech jsem věděla, co chci. A že chci jeho,“ vzpomínala pro iDnes.cz.
Ordinace byla zavřená
Jako mladá vdova důrazně oponovala rozšířené verzi o strachu z covidu jako příčině úmrtí milovaného manžela. „Tak to nebylo. Dušan měl sklon svoje zdravotní problémy zlehčovat, ničeho se nebál. Kvůli bolavému zubu by k zubaři jen tak nešel. Byl prostě takový. Rozhodl se, že si na bolest vezme prášky a přejde to. Náš zubař byl ke vší smůle dlouhodobě v nemocnici a jeho ordinace byla zavřená.“
Když manželovi natekla tvář a krk, kontaktovala obvodního lékaře. Dušana odvezla 3. dubna do nemocnice v Jindřichově Hradci. Lékaři hned vyhodnotili, že jde o těžký stav. Jedenáct dnů ležel pacient v umělém spánku a primáři tří oddělení bojovali o jeho život. Marně.
„Opravdu se snažili ze všech sil,“ zastávala se jich Zuzana Vančurová. „Všichni jsme pořád doufali, že přežije. V mládí hodně sportoval, skoro nestonal, měl obrovskou vnitřní sílu. Lékařům se skutečně podařilo zánět z těla dostat, ale Dušan zemřel na zástavu srdce. Vlastně se ani neví, jestli ten zub reagoval na něco, co už v těle bylo. Mohl to být následek, stejně tak i příčina,“ shrnula.
