Článek
V divadle hrál titulní postavy v Králi Learovi i Babičce. Obě nezapomenutelně. Pod dojmem výkonu v Babičce ho dokonce někteří kritici chtěli svého času nominovat na divadelní cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
To divadlo se jmenovalo Husa na provázku. Společně s Bolkem Polívkou patřili k jeho zakladatelům. A on jako „Peca“ zase patřil k Bolkovým nejvěrnějším parťákům. Jeden za druhého by nasadili svá játra. Jenže je potřebovali k odbourávání vlastní konzumace, která bývala opravdu bohatýrská.
O Jiřím Pechovi (†74) se vždycky říkalo, že získal svou přezdívku kvůli lenosti. Lenoch ovšem v žádném případě nebyl. Pak ho ale přijali na JAMU… „Byl jsem línej chodit hrát basket, jen jsem ležel na kolejích. A můj kamarád, režisér Peter Sherhaufer říká: Juro, ty jsi ale pecivál! Pecivál Peca!“ vzpomínal později.
Rok v sádře, pak přespolní běh
Jiří Pecha se narodil před 80 roky, 12. listopadu 1944 v Třebíči. Rodiče, divadelní ochotníci, ho spolu s bratrem Františkem pravidelně brali na svá představení a od 2. třídy základní školy chlapci dokonce dostávali dětské role. Jiří se kromě toho věnoval intenzivně i sportu. Hrál českou házenou, závodil v přespolním běhu, na republikovém přeboru mladších dorostenců dokonce vybojoval druhé místo. To ale až poté, co se mu zahojila otevřená zlomenina nohy, kterou utrpěl na kynologickém cvičišti.
„Bylo mi deset, měl jsem vlčáka a šli jsme na cvičák. Jak je tam taková ta kladina na žebříku, tak byla už úplně shnilá, a ten pes tam odmítal vlézt. Tak já jsem šel první a ono se to celý zbortilo. Měl jsem otevřenou zlomeninu. Nevěděli si s tím rady a chtěli nohu uříznout. Naštěstí tam byl jeden doktor, veterán ze španělské války, který se tam naučil drátovat zlomeniny. Takže mi to celý sdrátovali. Rok jsem ležel v sádře až po krk. Ten doktor nevěděl, koho zachraňuje… takovýho hňupa! Dokonce jsem pak začal ještě i běhat, byl jsem druhý na republikových přeborech za mladší dorost!“ rozpovídal se v rozhovoru pro páteční magazín dnes už zaniklých Lidových novin.
Psy měl mimochodem opravdu rád, jednoho také později úspěšně hrál. Inscenaci Nejsem svůj pes mu takříkajíc na tělo napsal kamarád Bolek Polívka.
Budoucí žena ho musela odmrazit
Vyučil se automechanikem, ale o poznání víc než autodílna ho lákalo jeviště. Při talentových zkouškách na divadelní fakultu brněnské JAMU natolik zaujal komisi, že byl přijat, i když neměl maturitu. Slíbil, že ji složí dodatečně. Ale jak říká lidová moudrost: Sliby se slibují, blázni se radují. Maturitní vysvědčení nikdy nezískal, vysokoškolský diplom ano. Když Pechovi zbýval poslední rok studia, dostal se na školu i Polívka. A bylo vymalováno.
Než vznikl Provázek, hrál Pecha mimo jiné v Uherském Hradišti. Seznámil se tam se svou pozdější manželkou Janou. A seznámení to nebylo zrovna banální. Takhle je popsal magazínu Lidovek: „Popíjeli jsme s kamarádama, chtěli jsme zamachrovat před holkama a přeplavali jsme Moravu. Byla zima, kry šly okolo nás. Holky to braly jako hrdinství. Vylezl jsem, přelízal nahej zábradlí, nějak nešikovně o něj zavadil zadkem a přimrzl jsem. A přišla Jana a oddejchávala mě od něj. A pak mi vařila čaj a sblížili jsme se.“ No řekněte – kdo z vás to má?
Na film a televizi si musel počkat
I když byl Pecha v divadelním Brně a okolí nezpochybnitelnou celebritou, do televize a filmu pronikal jen s velkými obtížemi. Na televizní obrazovce se poprvé objevil v roce 1973 v pohádce brněnského studia Kazisvěti, ve filmu až o pět let později, když jej Vladimír Sís spolu s dalšími herci Divadla na provázku obsadil do filmového zpracování hry Balada pro banditu. Pecha si zahrál velitele četníků.
V 80. a 90. letech se herec postupně stal představitelem svérázných vedlejších postaviček, samozřejmě především v projektech kamaráda Bolka Polívky. Patří sem třeba hajný ve snímku Šašek a královna nebo anděl v Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
Při natáčení se mimochodem natolik zamiloval do ruiny chalupy, která si ve filmu zahrála, že ji posléze koupil. Bydlet se v ní ovšem nedalo a uvažovat o rekonstrukci nemělo vzhledem ke stavu objektu smysl. Nechal ji proto zbořit s tím, že na jejím místě postaví novou. Nikdy na to nedošlo. Suť z demolice prý skončila v překážkách na parkurovém kolbišti u nedaleké Polívkovy farmy.
Víc na sebe upozornil díky zábavnému pořadu Manéž Bolka Polívky. Doslova neodolatelný byl jako loupežník Lotrando senior v pohádce Lotrando a Zubejda.
Zazářil dokonce i v televizní reklamě. Jeho hláška „Já vím, Bohušu“ pomáhala dlouho prodávat oblíbenou paštiku.
Naučit se ji určitě nebyl problém. Jinak ale míval Pecha s učením textů velký problém. Když se ho novináři ptali, jestli je dyslektik, odpovídal: „Když si čtu pro sebe, tak to jde. Horší je, když to musím vyslovovat. Učím se potichu a pak si to přeříkávám. I rozhlasový hry se musím naučit skoro nazpaměť. Mně se přehazujou A s E… a tak. Spíš se učím text za pochodu na zkouškách.“
Abstinoval kvůli sázce. Vyhrál
S přibývajícím věkem přibývaly i zdravotní potíže. Přiměly ho dokonce k tomu, že načas přestal pít alkohol. Oficiální vysvětlení znělo, že ho k tomu vyhecoval kamarád Bolek. Prý se vsadili o peníze, že Peca nevydrží dva roky bez frťana. Polívka prohrál, a rád. Začal mít o kamaráda už opravdu strach. „To víte, su hamižné,“ vysvětloval Pecha vzepětí vůle.
Když Husa na provázku uspořádala velkou oslavu jeho pětašedesátin, příliš to prý nechápal. „Teď už je mi to jasné – oni si mysleli, že se sedmdesátky nedožiju,“ prohlásil nad dortem se 70 svíčkami.
Zemřel 28. února 2019 v milovaném Brně.
