Článek
Jedenáct let se s ní pral. Během těžkého boje se seznámil se svou druhou manželkou, lékařkou, a natočil několik desítek televizních zábavných pořadů, filmů a dokumentů. Nakonec podlehl: Jana Bonaventuru (†56) dostala leukémie před 25 roky, 14. června 1999.
Režisér, který je podepsán například pod televizním zábavným pořadem Kufr s Pavlem Zedníčkem (74), si rád zahrál i na herce. Jeho rošťácký kukuč a roztřepený knír můžete vidět třeba v pohádce kolegy Karla Smyczka (74) Lotrando a Zubejda, kde si střihl jednoho z loupežníků.
Takhle Smyczek na Bonaventuru vzpomínal pro Idnes.cz: „Rozzářil každého, kdo ho potkal na chodbě, byli jsme hned ve střehu, protože jsme čekali vtipnou narážku, na kterou musíme rychle reagovat.“ Podle něj v osobě Jana Bonaventury odešla „nádherná kulička-televizní dušička“ plná života, pohody a nápadů.
Koleje, vlaky, citroën
Celoživotně pracovně vytížený režisér se narodil 21. března 1943 v Praze, nedaleko smíchovského nádraží. To ho přímo předurčilo pro roli železničního nadšence. Na zahradě jeho domu je dodnes k vidění mechanické návěstidlo, replika vozíku a kousek kolejí.
I proto byl také obdivovatelem a sběratelem obrazů malíře Jaroslava Ronka, který se často věnoval železniční tematice. Obdivoval a sbíral také díla francouzského spisovatele Julese Verna, vlastnil je všechna. A jeho nejoblíbenější značkou vozu byl Citroën. Jiná auta neuznával.
Od roku 1958 navštěvoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích. Samozřejmě tam jezdil vlakem. Po maturitě a vojenské prezenční službě nastoupil jako asistent do Hlavní redakce zábavných pořadů tehdejší Československé televize. Na tomto místě pracoval až do roku 1970, pak si „odskočil“ na nově vzniklý druhý program ČST, načež nastoupil – už jako scenárista a pomocný režisér – do hudební redakce.
K pořadům, na jejichž vzniku se podílel, patřilo také Kupé, kde známé osobnosti vyprávěly své zábavné historky v jedoucím vlaku. Na sklonku života natočil i jednu povídku z cyklu Bakaláři. Víte, jak se jmenovala? Poslední vlak. Co byste taky čekali od kluka, který už z kolébky koukal na mašinky a koleje.
Prapředek bojoval u Slavkova
Mezi Bonaventurova nejznámější díla patří komedie Miliónová láska s Jiřím Bartoškou (1987), Stvoření světa s Jiřím Menzlem (1989) nebo Zvonokosy s Dagmar (tehdy ještě) Veškrnovou (1990). Spolupracoval ale například také s Divadlem Spejbla a Hurvínka.
Režisérovo příjmení určitě není v českých zemích obvyklé. Podle webu prijmeni.cz žije v České republice celkem 63 Bonaventurových a Bonaventurů. Jedním z nich je syn David (57), který kráčí v otcových šlépějích. Podílí se mimo jiné na cyklu České televize 13. komnata.
Původ rodového jména údajně sahá k napoleonskému vojákovi zraněnému v roce 1805 v „bitvě tří císařů“ u Slavkova. Ze zranění se Francouz vyléčil, domů se ale už nevrátil a založil na Moravě rodinu.
Otec Jana Bonaventury nicméně pocházel ze Smečna na Kladensku, kde se oženil s dívkou z nedalekého Libušína, jeho budoucí matkou.