Článek
Narodil se před 100 lety, 18. července 1924 v Brně jako Vladimír Doležal. Hned, jak to šlo, si ale jméno změnil. Dalo by se to snáz pochopit, kdyby se jmenoval dejme tomu Jebavý. To člověka hned napadají alternativy jako třeba Březina, zvlášť když se rozhodne stát básníkem. Vladimír se ale stal hercem a rodné příjmení mu připadalo prostě příliš fádní.
„Tehdy byl totiž ještě herec Miroslav Doležal, takže se Vláďa přejmenoval,“ vzpomínala později jeho kolegyně z Divadla na Vinohradech Gabriela Vránová (†78). A tak se „narodil“ znovu, tentokrát jako Vladimír Krška. Pro inspiraci nemusel chodit daleko: Kršková se jmenovala jeho maminka za svobodna.
V Zemanovi si zahrál tři role
I kdybyste si nevybavili žádnou jinou z jeho rolí, určitě si ho budete pamatovat jako krkavčího otce dcery Elišky Janderové z první série seriálu Sanitka. K ukotvení v myslích divaček a diváků to stačilo, ke všeobecné oblíbenosti ale ne. Spousta lidí si ho, jak už to bývá, ztotožnila s postavou, která sympatie rozhodně nevzbuzovala. Tak dobře ji hrál.
„Měl takový divný obličej a nepříjemný hlas,“ vzpomínala jedna z pamětnic. Záhadou, jejíž rozluštění by bylo hodno renomovaného genetika, pak bez ohledu na charakter postavy zůstává, jak mohl chlap jeho zevnějšku zplodit tak krásnou bytost, jako byla a je Zlata Adamovská (65).
Další jeho televizní a filmové role už tak zapamatovatelné nebyly, patřily ale k těm klíčovým, i když vedlejším. Prostě figurky. Jako třeba diabetik Barvíř v epizodě Loupež sladkého „I“ ze seriálu 30 případů majora Zemana. Zaplete se tam do šmeliny s inzulínem a málem zabije Rudolfa Jelínka (89) alias Jirku Hradce, který tehdy – před zahájením kariéry elitního rozvědčíka – ještě jezdil se sanitkou.
Režisér Zemana Jiří Sequens (†85) během práce na tomto projektu mimochodem obsazením rolí v dalších dílech potvrdil, že dobrých figurkářů je kritický nedostatek. Krškovi svěřil ještě komickou postavu veršujícího tiskaře v Mědirytině a staršiny Maliny v Romanci o nenápadné paní.
Jednu z posledních rolí vytvořil ve filmu Jaroslava Soukupa (77) Svatba upírů. „Byl už sice nemocný, ale svoji práci odvedl naprosto profesionálně tak, jak u něj bylo zvykem. Bylo mi ctí, že jsem s ním mohl spolupracovat. Měl jsem ho rád, byl to báječný herec,“ prozradil režisér webu Prima Ženy.
Vinohradské jako vrchol kariéry
Krška se narodil do úřednické rodiny, která dbala na to, aby měl vyšší vzdělání. Dostal se na gymnázium a přemýšlel, na jakou vysokou školu se přihlásí potom. Během studií ho ovšem ovlivnil jeho profesor, který byl nadšeným divadelníkem. Probudil v něm lásku k dramatickému herectví takovým způsobem, že se po gymnáziu vydal studovat Státní konzervatoř v Brně.
První divadelní angažmá získal v hranickém Beskydském divadle. Slibně rozvíjející se kariéru ale přerušila válka. Vladimír byl „totálně nasazen“, aby přispíval ke konečnému vítězství zbraní třetí říše.
Po válce prošel oblastními divadly v Ostravě a v Plzni. Pak získal angažmá v pražském Divadle na Vinohradech, kde působil od roku 1960 až do svého odchodu na odpočinek v devadesátých letech. Považoval to za vrchol své kariéry.
Přestože před kamerou obvykle představoval záporné postavy, v soukromí to byl velmi laskavý, citlivý a skromný člověk. Byl šťastně ženatý a se svou ženou Vlastou měl dvě dcery. Navíc si ještě osvojili chlapce z dětského domova, o něhož se s láskou staral a bral ho jako vlastního. „Svou rodinu bezmezně miloval, byla pro něj vším. Když jim s manželkou osud třetího potomka nedopřál, vybral si z dětského domova chlapečka, aby, jak říkával, neměly holky tak velkou přesilovku,“ vzpomínala jeho kolegyně Gabriela Vránová.
Vladimír Krška zemřel 12. února 1999 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let.
