Když razítkoval zadeček, třásly se mu ruce. Spíš než milovníky hrál výpravčí z Ostře sledovaných vlaků nabourané jedince

Mezi hereckou elitu ho vynesla razítka. Hned několik jich procítěně otiskl na půvabný zadeček Jitky Zelenohorské (77), díky tomu jej režiséři v následujících desetiletích začali zahrnovat nabídkami na psychologicky složité, charakterní role. Nikdy nehrál milovníka, ale nelitoval toho: „Nehrál jsem Romea, nehrál jsem Hamleta a já si myslím, že to je velice dobře. Protože vrahové a nabouraní jedinci se hrají daleko líp,“ říkal Josef Somr (†88).

Takhle vzpomínal na slavnou razítkovací scénu pro projekt České televize GEN: „Třásly se mi ruce tak, že některé detaily razítkování dělal sám pan režisér. On tvrdí, že to není pravda, ale já jsem skutečně nedělal všechna razítka. Jsou tam také ruce pana režiséra Menzela.“

Po svém pak zhodnotil synův herecký výkon pan Somr starší, Josefův otec, ale hlavně zasloužilý výpravčí. Potomkovi vlepil facku s tím, že „něco takového by se na dráze nikdy nemohlo stát“.

K železnici měl díky němu blízko i Josef Somr, který se narodil před 90 lety, 15. dubna 1934, v moravském Vracově. Už jako kluk se naučil přehazovat výhybky, dělat hradlaře, miloval parní mašiny a snil i o dráze strojvedoucího.

Jenže po příchodu na kyjovské gymnázium zjistil, že nemá nadání na technické předměty, a jeho studijní výsledky byly – kulantně řečeno – rozpačité.

Po gymnáziu se tedy tak trochu z hecu přihlásil na brněnskou JAMU. Podle vlastních slov byl sice v zásadě nesmělý, už dříve ale občas vystupoval s ochotníky. Tak proč nezkusit herectví studovat, když na té škole není žádná deskriptiva? Když své rozhodnutí oznámil doma, rodiče ho vzali za strýcem farářem, aby mu „tu pitomost“ rozmluvil. Jenže strýček konstatoval, že herec je také něco jako sluha Boží – a o Josefově profesní dráze bylo rozhodnuto.

V roce 1956 studium dokončil a odešel do svého prvního angažmá v Českém Těšíně. Po dvou letech se vrátil do Brna a další tři roky hrál v Divadle bratří Mrštíků. Následující čtyři roky strávil na jevišti divadla v Pardubicích.

Nadějného herce si všimli režiséři Kadár a Klos. Přidělili mu epizodní roli lékaře v psychologickém dramatu Obžalovaný. Talent Josefa Somra zaujal také režiséra Jana Kačera, který mu v roce 1965 nabídl angažmá v právě zakládaném Činoherním klubu. Pak přišly Vlaky, s nimi kolektivní Oscar pro nejlepší neanglicky mluvený film roku 1966, sláva a spousta krásných rolí, které byla radost hrát.

Třeba trafikant Soumar v seriálu Byl jednou jeden dům, kterému jeho stánek a tím i obživu neustále přemisťují pryč z rušné ulice s množstvím zákazníků. Pro Super.cz na natáčení zavzpomínala Jaroslava Obermaierová (78), která si zahrála jeho dceru Růženu.

„Měla jsem moc ráda jak ten seriál, tak Pepíčka Somra. Byl velice vlídný člověk, veselý, měl svůj humor. Výborný herec, který zahrál všechno,“ svěřila se Obermaierová.

V roce 1978 přestoupil na popud Miroslava Macháčka do Národního divadla a stal se jedním z pilířů souboru, uvádí web csfd.cz. Pokračoval samozřejmě i ve filmové kariéře, zahrál si třeba bývalého vojenského kuchaře Serváce ve Třech veteránech, dezinfektora Kafku v komedii Pozor, vizita! nebo strážce zákona a zloděje ventilků ve Slavnostech sněženek.

Somrův příjemný hlas několikrát využili tvůrci večerníčkových seriálů, například v Cestách formana Šejtročka nebo v Bubácích a hastrmanech. Namluvil komentáře k mnoha dokumentům a pochopitelně také daboval. I když si nikdy nepořídil žádného „vlastního Moulina“, mluvil třeba za Gena Hackmana v Supermanovi.

Za roli v Hrubínově Romanci pro křídlovku v Národním divadle získal cenu Thálie pro rok 1997. Z první scény ale o pět let později, v roce 2002, odešel znechucen nekoncepčností jejího vedení. Vzápětí ho postihl akutní zánět slinivky, který vedl k náročné operaci a v následujících letech omezil jeho pracovní nasazení.

Poprvé se oženil ještě během studií v Brně. Bydleli ale v jedné domácnosti s jejími rodiči… Není divu, že velké studentské lásce i manželství byl brzy konec. Pak už se Josef Somr znovu před oltář nehnal.

Dlouhá léta nicméně prožil s kolegyní z Národního divadla, o jedenáct let mladší Zuzanou Šavrdovou (†65). Děti neměli a o ruku ji prý nikdy nepožádal. Partnerka prohrála v dubnu 2011 boj s rakovinou a opuštěný Somr ztratil chuť do života.

Začala o něj ale pečovat její sestra Jaroslava. Jezdila za ním stále častěji, potom spolu začali žít a na jaře roku 2012 se vzali.

Plánoval, že se s manželkou jednou odstěhují na milovanou chalupu v Českém ráji. Jenže na jeho útočiště si dělali zálusk také zloději a nejméně pětkrát mu ji vykradli. Proto ji nakonec prodal a sen o důchodu v přírodě vzdal.

Poslední dny života strávil v sanatoriu Na Pleši, kde zemřel také herec a producent Jiří Pomeje. Příčinou smrti byla patrně rakovina plic.

Herec odešel klidně, ve spánku, 16. října 2022. Josefa Somra připomíná v rámci jeho nedožitých 90. narozenin i Česká televize uvedením filmů Žert, Velký případ či Helimadoe.