Článek
Které české filmy vygenerovaly nejslavnější hlášky? Každý můžeme mít vlastní tip, asi se ale shodneme, že k nejvydatnějším zdrojům patří komedie Marečku, podejte mi pero! Hliník se v ní odstěhoval do Humpolce, rodina přijela na třídní schůzky až z Kojčic, Hujer, metelescu blescu, překládal mechanicky rozjetý tlumočník doprovázející rumunskou delegaci…
Jaroslav Vozáb (†68), který tuto epizodní roli ztvárnil, byl překladatelem i ve skutečnosti. Ovládal několik světových jazyků, rumunština mezi ně ale nepatřila. Jen se naučil roli. S „překladem“ pokynu „Hujere, jděte si po svých“ by si ostatně nevěděl rady ani rodilý mluvčí.
Vymysleli ho tvůrci filmu na podobném principu, na jakém vznikla „transylvánština“ zaznívající v Tajemném hradě v Karpatech. Jeden z nejpoužívanějších internetových překladačů mimochodem hlášku identifikuje jako korsičtinu, o překlady do jiných jazyků se raději ani nepokouší.
Debutantem v 50
Jaroslav Vozáb se narodil před 105 lety, 16. prosince 1919 ve Velvarech. Svou znalost několika světových jazyků uplatnil jako překladatel a redaktor. Seznámil se s dvojicí Zdeněk Svěrák (88) a Ladislav Smoljak (†78) a až do své smrti v roce 1988 byl stálým členem souboru Divadla Járy Cimrmana.
Připojil se k němu v roce 1969, tedy až ve svých 50 letech. Debutoval ve hře Hospoda Na Mýtince, kde si zahrál vězně Aloise Kulhánka. Do konce své herecké kariéry pak také považoval tento kus za nejlepší z celého cimrmanovského repertoáru.
Přesto si se stejným diváckým ohlasem později vystřihl i vlakového stewarda z Vraždy v salonním coupé nebo poručíka Berana z Dobytí severního pólu. Hrával ale i ženské postavy, třeba princeznu Zlatovlásku v inscenaci Dlouhý, Široký a Krátkozraký nebo Martu a s ní také hostinského a sluhu – trojroli v Němém Bobši.
Svěrák a Smoljak ho pak popostrčili i před kameru. Hrál ve filmech režírovaných Smoljakem nebo ve snímcích režisérů Lipského a Menzela, ale se scénářem Smoljaka a Svěráka.
Jeho první filmovou rolí byl hlasatel na výstavě psů v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! Jeho text ve scénáři byl minimalistický a navíc recyklovaný. Stejně jako v dalších scénách kolegové Pavel Vondruška během zahájení judistických závodů a Jaroslav Weigel na výstavě japonského miniaturisty Uka Ješity měl za úkol pronést pouze větu „Nemusí pršet, jen když kape“. I z té se ale časem stala kultovní hláška.
Posledních premiér se nedožil
Během čtrnácti let se představil ve více než třiceti filmech. Kromě režisérů Smoljaka, Lipského a Menzela ho jako figurkáře využil třeba i Zdeněk Podskalský (vrátný Voráček ve filmu Křtiny a úředník v Revue na zakázku). Jiří Svoboda z něj udělal karbaníka s brýlemi (Papilio) a úředníka banky (Svět nic neví). Věře Chytilové se hodil do Panelstory jako pojišťovací agent; Jaromilu Jirešovi jako předseda soudního senátu do Causy králík; Juraj Herz zase potřeboval do Buldoků a třešní vrchního v hotelu Pupp…
Jednou z jeho posledních filmových rolí ale stejně byl herec Květoslav Straka v Nejisté sezóně, filmu o divadle Járy Cimrmana. Jaroslav Vozáb se sice premiéry snímku dožil, zemřel však pouhé dva dny po ní, 3. dubna 1988. Další dva filmy, v jejichž titulcích se objevuje, tedy Svět nic neví a Anděl svádí ďábla, měly premiéru až po jeho úmrtí.
