Článek
Věrnost Hitlerovi, věrnost Husákovi. Tak zněl titulek článku otištěného před 20 roky v Mladé frontě Dnes. Doprovázely jej archivní snímky z Národního divadla v roce 1942 a 1977. Na prvním čeští herci hajlují po heydrichiádě, na druhém podepisují tzv. antichartu, oficiálně prohlášení „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“.
Na snímcích z obou sešlostí je v popředí herecká legenda Karel Höger (†67). Pozadí ale bylo v obou případech složitější.
Po atentátu na Heydricha němečtí okupanti jen od května do června 1942 popravili na sedm set lidí. Neprojevit vůči nim loajalitu znamenalo souhlas s atentátem, což byl tehdy důvod k nejvyššímu trestu. Navíc se po zveřejnění článku ukázalo, že Höger byl v té době zapojen do odboje. Distribuoval šifrované zprávy, finančně pomáhal rodinám, jejichž členové se ocitli v koncentračních táborech, schovával majetek vězněné židovské rodiny, ve svém pražském bytě také poskytl útočiště spisovateli Františku Kožíkovi hledanému gestapem.
V roce 1977 už, pravda, o život nešlo. Jen o existenci. Stejně jako mnoho jeho kolegů podlehl tlaku normalizační moci. Cítil se zneužitý stejně jako o 35 let dříve. Když o několik měsíců později dostala z politických důvodů výpověď herečka a jeho kamarádka Vlasta Fabianová, podal v milovaném divadle výpověď. O den později dostal infarkt a následujícího dne, 4. května 1977, zemřel.
Víno s chutí lékořice
Karel Höger se narodil před 115 roky, 17. června 1909, v brněnském Králově Poli jako „vejškrabek“, tedy nejmladší ze třinácti dětí topiče z cihelny a majitelky malého obchodu. Dospělosti se ale dožili jen čtyři sourozenci. Tatínkovi bylo v té době už 64, mamince o dvacet let méně. Když bylo Karlovi 14, ovdověla a musela se o rodinu postarat sama.
Pomáhalo jí v tom mimo jiné u zákazníků oblíbené a prodejně úspěšné víno. Nejmladší syn je totiž občas chodil s kamarády upíjet z „beček“ na dvoře za krámkem lékořicovými brčky. Ta jim přitom každou chvíli vypadla a dala tak vínu originální buket.
Maminka byla také nejdůležitější ženou jeho života. Dlouho se neženil a žil s ní. Po letech stál i u její smrtelné postele. Rozloučit se s ní stihl mezi dvěma představeními v divadle. Doprovázela ho přitom jeho první manželka, herečka Zdenka Procházková. Později vzpomínala na svou úlohu v tomto pohnutém okamžiku: „Otevřela jsem okno, aby její duše mohla odejít.“
Debutoval filmem o pedikúře
Karel Höger v roce 1928 absolvoval učitelský ústav v Brně a v letech 1928–1930 učil v Lomnici u Tišnova, Strhařích, Deblíně a v Brně-Židenicích. Pak ale společně se starším bratrem Rudolfem nastoupil na dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1932. Bratr se později stal vysokoškolským pedagogem a na brněnské JAMU učil studenty líčení.
První divadelní angažmá získal v brněnském Národním divadle (1932–1939), kde byl od roku 1938 také dramaturgem dětských představení. V roce 1940 přešel do dalšího národního, tentokrát pražského, které se stalo zároveň jeho poslední hereckou štací.
Před kamerou stanul poprvé v roce 1938 v instruktážním filmu o pedikúře, pro který si ho v Brně vyhlédl Elmar Klos. Natáčelo se ve zlínských ateliérech pod režijním vedením Otakara Vávry a devětadvacetiletý Höger ztvárnil snaživého prodavače.
Stěhování do Prahy mu ale přineslo opravdové filmové příležitosti. První větší dostal v roce 1941 ve filmu Za tichých nocí, na plátně se ocitl po boku hvězdné Lídy Baarové. Tu si mimochodem o mnoho let později zahrála jeho první manželka Zdenka Procházková v životopisném filmu Filipa Renče. Stejně jako Karlova maminka byla i ona podstatně mladší než manžel. Narodila se roku 1926 a dožila se úctyhodných 95 let.
Děti neměl s manželkami ani s milenkou
Karel Höger nepatřil zrovna mezi typické dobové milovníky, jako třeba Oldřich Nový, přesto mu ženy ležely u nohou. Čekávaly na něj před divadlem a předávaly mu milostné dopisy. Nutno dodat, že na všechny poctivě odepisoval. Sympatie fanynek nebral na lehkou váhu, podobně, jako později třeba další Karel – Gott, který se kvůli nim také dlouho neženil.
Höger to nakonec udělal dvakrát. Po rozpadu 17 let trvajícího prvního manželství si v roce 1962 vzal programovou referentku Československého rozhlasu Evu Vachkovou. Ani s jednou manželkou ale neměl děti.
Šuškalo se sice, že přivedl do jiného stavu hereckou kolegyni Slávku Budínovou (†78), majitelku jednoho z nejpozoruhodnějších dekoltů mezi dramatickými umělkyněmi. Ona ale údajně raději šla před interrupční komisi, protože byl zadaný.
Roli Sovy přenechal Chudíkovi, prý mu zařídil i déšť
Nezapomenutelných divadelních, filmových, televizních i rozhlasových rolí vytvořil Höger spoustu. Jeho měkkou „moravštinou“ promlouvaly i večerníčkové postavy. Do paměti diváků se mohl zapsat i jako primář Sova v seriálu Nemocnice na kraji města. Před smrtí ale stihl jen několik natáčecích dnů, hlavně exteriéry. Jeho roli pak narychlo převzal (a důstojně ho nahradil) Ladislav Chudík (†91).
Přetáčela se i scéna, kdy se Sova omlouvá své mladé kolegyni Čeňkové (Eliška Balzerová), že ji bral s despektem. Měla se odehrávat za chladné noci, ale začalo pršet a režisér Jaroslav Dudek (†68) chtěl natáčení s Högerem odpískat a pokračovat, až déšť přestane. Mistr ale navrhl, že by scénu mohli odehrát pod deštníky. Režisér s tím souhlasil.
Když se záběr později opakoval s Chudíkem, s deštníky se už nepočítalo. A právě když se rozběhla kamera, znovu začalo pršet, a scéna se bez nich tak opět neobešla. Eliška Balzerová se po letech vyjádřila, že déšť jim spustil zesnulý pan Höger, aby se tak připomněl.
