Článek
Kdyby se dožil nástupu současné módy sestavování životopisů, asi by všem amatérským genealogům vytřel zrak. V rodokmenu totiž měl šlechtického pradědečka, který utekl z Francie do Čech po pádu Bastily a oženil se tady s hraběnkou z Ploskovic.
Herec, recitátor a dabér (mimo jiné první z filmových mayovek Poklad na stříbrném jezeře) Felix le Breux (†55) ovšem zemřel už před 50 lety, 4. února 1974. Nebyla to ztráta pouze pro naši kulturní scénu.
V manželství se mu totiž narodila jediná dcera Kristina. Pro většinu otců radostná událost, pro šlechtice ovšem patálie. Znamenalo to, že jeho smrtí vymřel francouzský šlechtický rod le Breux po meči.
Přestože nepatřil k těm, jejichž jméno spolehlivě plní kina, pamětníci si jeho tvář a podmanivý hlas bez problémů vybaví dodnes. Mimo jiné díky nezapomenutelné – a jediné titulní – roli stárnoucího svůdníka ve filmu Václava Kršky z roku 1966 Poslední růže od Casanovy.
Jako milovník na odpočinku, toho času knihovník na duchcovském zámku rodu Valdštejnů, se ještě naposledy pokouší svést půvabnou mladou dámu v podání Mileny Dvorské, princeznu Marušku z pohádky Byl jednou jeden král (†71).
Roli chtěl i Oldřich Nový
O roli Casanovy v tomto filmu mimochodem stál i Oldřich Nový, ale režisér Krška dal přednost méně okoukanému Felixovi le Breux. S odstupem času je jasné, že udělal dobře.
„Zabili eleganci, zdvořilost prohlásili za přežitek, vzdělání za podvod a cit za staromódní veteš. Zničili všechno, nač sáhli. Cožpak je možno zbavit lásku okouzlujících půvabů, vybrané pozornosti, vynalézavé dvornosti? – Ale to všechno je přece pouhá forma! – A čím jiným než formou se kulturní člověk liší od barbara?“
Takhle uvažoval před kamerou herec s prokazatelně modrou krví vtělený do historické postavy muže, který podle některých pramenů byl možná šlechtickým levobočkem. A znělo to uvěřitelně. V podání Nového by to asi bylo spíš něco jako „Zavřete oči, odcházím!“
Hrát začínal s Horníčkem
Felix le Breux se narodil 5. dubna 1918 v Plzni. Tam se také jako 18letý mladík podílel na založení divadelní skupiny Studentský avantgardní kolektiv Optimisté, ve které se sešel mimo jiné se svým vrstevníkem Miroslavem Horníčkem (†84).
V roce 1941 absolvoval pražskou konzervatoř. Za okupace vystupoval v Divadélku pro 99 Jindřicha Honzla, v Nezávislém divadle a tři roky v divadle Uranie. Na začátku čtyřicátých let si zahrál i v Národním divadle. Po válce působil v činoherním souboru Divadla 5. května (1945–1948), v Divadle Státního filmu (1948–1951), v D 34 E. F. Buriana (1952–1959), v Divadle ABC (1959–1962) a v Městských divadlech pražských (1962 až do své smrti v roce 1974).
Před kamerou se většinou jen mihl, i malých rolí se ale zhostil vždycky zodpovědně. Typickou ukázkou je třeba policejní rada v komedii Dobrý voják Švejk (1956).
Do podoby muže s bradkou, v níž si ho pamatujeme, se stylizoval až po padesátce. Nestačil v ní ale zestárnout. Felix le Breux zemřel předčasně ve věku nedožitých padesáti šesti let.