Článek
Před domem mercedes, oběd v bufetu. Tak popisovali kolegové a kamarádi z kapely šetrnost klávesáka, který s nimi hrál od samého začátku, takže spolu v pološeru nahrávacích studií i záři reflektorů na jevištích strávili bezmála 25 let.
Olympic stále nahrává a vystupuje, Miroslav Berka (†42) už jej ale na akustické ani elektrické piano, cemballo, klavichord či syntezátor nedoprovází.
Byl o dva roky mladší než kapelník Petr Janda, který i dnes ve svých 82 letech stále hypnotizuje obecenstvo. Miroslav řečený Béďa se letos 22. října mohl dožít osmdesátky. Jenže v květnu 1987 spáchal sebevraždu. Nebo ne?
Koncert bez kláves
„Bylo pondělí, měli jsme zrovna Lucernu,“ vzpomíná Janda. „Normálně jsme se po třetí odpoledne sešli v šatně, Béďa nikde. Chvíli jsme čekali, technici mu zatím postavili aparát. Pak jsem volal k němu domů jeho ženě Petře, která mi potvrdila, že si okolo druhé vzal svůj koncertní kufřík a normálně odjel na koncert.“
Zkoušku odehráli ostatní muzikanti bez něj. Pak ale pořadatelé začali pouštět lidi do sálu a Berka pořád nikde. Chvíli ještě zkoušeli čekání protahovat, když ale obecenstvu začala docházet trpělivost, přehodili bedňáci přes jeho klávesový stojan černý hadr a odtlačili jej ze scény. Koncert odehrál Olympic bez něj. Hluchá místa po jeho vyhrávkách ale působila velmi zvláštně.
Už bez známek života ho našla obyvatelka domu v Růžové ulici několik dní poté, 19. května 1987. „Dům se nezamykal, tak ve sklepě často přespávaly různé pochybné existence. Když jsem viděla to tělo, lekla jsem se, ale šla blíž. Upoutalo mě, že to není žádný vandrák, ale slušně oblečený člověk. Byl to pan Berka z Olympicu,“ popsala tehdejším médiím.
Myšlenkami na sebevraždu se netajil
Frontman skupiny Petr Janda v životopisném filmu Django vzpomíná, že s ním Berka předtím mluvil o sebevraždě.
„My jsme hráli v neděli odpoledne koncert na Výstavišti a při klaněčce on ke mně přišel a řekl mi: ‚Já spáchám sebevraždu.‘ Klaněli jsme se lidem a on řekl takovouhle věc. Já mu říkám ‚počkej, počkej, tady se klaň, směj se do lidí, legrace, dobrý, ne?‘ A v šatně mi to zopakoval. To bylo 14 dní předtím, než to udělal,“ popsal Janda.
Berka byl nalezen uškrcený vlastním páskem. Policie (přesněji řečeno tehdejší Veřejná bezpečnost) vyloučila cizí zavinění. Prý se oběsil na střešních trubkách. Kufr s klávesami se ale nikdy nenašel. Policejní protokol se navíc nezmiňuje o žádné židli nebo bedýnce, na které by sebevrah musel stát, připomněl nedávno Securitymagazin.cz.
Růžová ulice je kromě toho výrazně mimo trasu z Chodské, kde Berka bydlel, na Václavské náměstí, kam mířil. A hlavně jeho manželka byla v sedmém měsíci těhotenství.
Jako nejpravděpodobnější se podle webu jeví možnost, že se tu Berka s někým setkal, dotyčný ho uškrtil a drahé klávesy si odnesl.
Hudebník byl totiž „ve volných chvílích“ také gambler. Hráčské vášni propadal čím dál víc a dlužil, kam se podíval. Podle spekulací ho mohl o život připravit jeden z věřitelů, který si nástroj vzal jako splátku na úvěr…
Deset korun a párek
Miroslav Berka začínal s muzikou v rodinné kapele spolu s otcem, sestrou a bratrem. Rodinný swingový soubor, který hrál na tehdy populárních odpoledních čajích, byl pro něj taky v jeho patnácti letech prvním profesionálním angažmá. Honorář tehdy činil 10 korun plus párek s chlebem a hořčicí.
Po maturitě v průmyslové škole spojové techniky v Praze roku 1962 sice začal pracovat u spojů, brzy se ale stal profesionálním hudebníkem. Doprovázel Pavla Sedláčka a hrál v Crazy Boys po boku Ladislava Štaidla a Mikyho Volka. V roce 1963 spoluzaložil skupinu Olympic. Zažil s ní hvězdné časy i dočasný ústup ze slávy.
V 80. letech ale pohasínala i jeho osobní muzikantská hvězda. V té době už sázel na koňské dostihy a navštěvoval kasino. Petr Janda nakonec na přelomu let 1985/86 přijal do kapely druhého klávesistu Jiřího Valentu. Berka hrál pouze doprovody a menší sóla.
Když chtěl přestat, prohrál všechno
První manželství s modelkou Irenou mu zkrachovalo, podruhé se oženil s mladou fanynkou skupiny Petrou. Z honorářů, kterými živil rodinu, ale kvůli hazardu zbývalo čím dál míň.
Jednou se pokusil sázení utnout. Když se však šel rozloučit se svou karetní společností, prohrál úplně všechno.
O možném „řešení“ v podobě sebevraždy se občas zmínil i ostatním kolegům. Ladislav Klein, jeden z prvních kytaristů skupiny, se svěřil webu Ireport.cz: „Všichni jsme si byli až moc jistí tím, že je takový srab, že by takhle daleko nebyl sám schopen zajít.“
Dcera Anna tatínka nikdy nepoznala. Narodila se dva měsíce po jeho smrti.
