Článek
Zahrál si spoustu kladných postav. Třeba Karla Havlíčka Borovského ve Vávrově snímku Horoucí srdce z roku 1962, který mapuje život spisovatelky Boženy Němcové. Ale stejně byl pro diváky do smrti spíš vilným králem ze Zlatovlásky, ale hlavně muzikantem Petrem Kalou alias Galapetrem z Krále Šumavy. Uznejte – ta finta se samopalem ukrytým v houslovém pouzdře byla přímo ďábelská.
Morální profil mu nevylepšily ani divadelní postavy jako Richard III., kterého William Shakespeare také nevykreslil jako vzor všech ctností. Přitom byl Jiří Holý mimo role velký sportovec, dobrák od kosti, vzorný manžel a inspirativní výtvarník.
Narodil se 27. listopadu 1922 ve slovenském Ružomberku. Od mládí dělil volný čas mezi ochotnické divadlo, výtvarné umění, basketbal (kterému se ještě říkávalo košíková), lehkou atletiku, lední hokej a odbíjenou čili volejbal. Na přání rodičů ovšem nejdřív absolvoval obchodní akademii. Tři roky pak navštěvoval pražskou UMPRUM.
Němečtí okupanti ale české vysoké školy zavřeli a on se podle toho musel zařídit. Vybral si profesionální hereckou dráhu. Díky svému zapamatovatelnému vzhledu a charismatickému hlasu, které se snoubily s výtvarným nadáním, se uplatnil jako herec, ale i scénograf a kostýmní výtvarník. Po několika štacích v oblastních divadlech zakotvil v roce 1960 v Praze u E. F. Buriana. Odtud odešel v roce 1986 do hereckého důchodu.
Dál ale maloval své oleje, vystavoval samostatně i společně s dalšími kolegy. Ale i „výtvarničení“ musel po čase nechat. Pronásledovaly ho zdravotní problémy, které přisuzoval úrazům ze sportu.
Malování bylo útěchou
„Za poslední tři roky jsem domaloval jen jeden obraz. Měl jsem v malování velkou útěchu, přinášelo mi radost, ale teď ani nemohu stát u štaflí s plátnem,“ svěřil se krátce před smrtí deníku Blesk. „Chodím kolem rozmalovaného obrazu a nemohu ho kvůli bolestem dokončit. Je to moc smutné,“ popisoval.
„Když jste sám a nemůžete ani nic dělat, dny jsou strašně dlouhé, zoufale se vlečou,“ postěžoval si. V roce 2004 totiž ovdověl. Předtím s manželkou Ludmilou Holou, televizní režisérkou, s níž měl jediného syna, velmi rád cestoval.
Když mu bylo třiasedmdesát, vyrazili na dovolenou do Francie. Po cestě zpátky ale začal mít velké bolesti v podbřišku. K lékaři se vydal druhý den po návratu a po vyšetření skončil rovnou na operačním sále. „Měl jsem zdvojenou výduť aorty,“ líčil Blesku. Jeho stav byl velmi vážný. Prožil dokonce klinickou smrt.
Ocitl se v obrazu
„Z temnoty se náhle vynořil obraz rybáře s loďkou. Takový, jaký dostal můj táta od kamaráda herce už někdy ve 30. letech. Visel mi doma. Teď jsem v tom obrazu ale byl a něco mě nutilo, abych do té loďky skočil. Jenže jsem byl nějaký nehmotný, bez kostí. Loďka mi poodjela, ale proud vody byl hustý a nedovolil, abych se potopil. Voda se vůbec nehnula, byla mrtvá,“ vyprávěl Holý.
Pak prý přišlo úžasné finále. Bílá záře, z níž cítil nekonečné blaho. „Říkal jsem si, že pokud je toto smrt, pak se ničeho nebojím,“ přiznal. Na pověstném druhém břehu se mu moc líbilo.
Tehdy mu ještě lékaři zachránili život. O 11 let později už takové štěstí neměl. S vážnými zdravotními problémy skončil na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, odkud byl po týdnu převezen na pneumologickou jednotku intenzivní péče. Tam 11. listopadu roku 2009, před 15 roky, skonal. Jeho syn oznámil, že zemřel na zápal plic a s ním spojené komplikace.
