Článek
Film nepovažovala za umění a své role brala jako vedlejší produkt, co nepředstavuje žádný velký herecký problém. Skutečně důležité pro ni bylo divadlo. Za protektorátu, kdy barrandovská produkce sice podléhala německému dozoru, ale vzkvétala, byla přitom druhou nejlépe placenou herečkou, hned po Lídě Baarové. Za každý film dostávala údajně deset tisíc marek, tedy sto tisíc korun. Průměrná mzda přitom činila 1500 korun.
Vlasta Matulová (†70) se narodila 31. října 1918 v Brně do rodiny holiče a zaníceného ochotníka. Není divu, že dcera vyrůstající v takovém prostředí se rozhodla pro herectví. Zvlášť když to byla tak hezká dívka.
Vystudovala brněnskou konzervatoř, hostovala v Národním divadle v Brně (1937–1938), pak přešla k divadelní společnosti Karla Jičínského (1938–1939). Ještě si zahrála ve Východočeském divadle v Pardubicích (1939–1940), nakonec se její domovskou scénou stala činohra pražského Národního divadla (1. březen 1940 – 1. leden 1985).
Sláva a lehčí morální podnebí
Právě díky angažmá ve zlaté kapličce si jí všimli filmaři. Hvězdu první velikosti z ní udělalo melodrama Minulost Jany Kosinové (1940). Titulní roli přitom před ní odmítly čtyři herečky. I Matulová váhala, zda ji má přijmout. Měla totiž ztvárnit záletnou ženu, což jí nebylo příjemné.
„Nejsem typ pro ženy lehčího morálního podnebí,“ řekla. Nicméně velkého hereckého úkolu se zhostila na výbornou. Svůj velký talent potvrdila Matulová brzy poté ve filmu Modrý závoj (1941), kde si dokonce zahrála dvojroli.
Po válce se objevila mimo jiné v komedii Nezbedný bakalář (1946) a ve Vávrově husitské trilogii. V jejích prvních dvou dílech si zahrála českou královnu Žofii Bavorskou, která se zastávala mistra Jana Husa (Zdeněk Štěpánek, †71) před svým královským mužem Václavem IV. (Karel Höger, †67). Starší generace odkojená tímto poněkud schematickým pohledem na celé husitství se díky ní utvrzovala v tom, že Hus si tak plamenné přivítání v Kostnici vážně nezasloužil.
Ženu za pultem jí vyfoukla Medřická
Na to, že natáčení brala jako „vedlejšák“, byla její filmografie poměrně bohatá. Celkem Vlasta Matulová natočila 22 celovečerních snímků, tím posledním byla hořká komedie Flám (1966). S televizí to bylo výrazně slabší. Když už se rýsovala nějaká větší a zajímavější role, dostal ji někdo jiný – třeba kolegyně z divadla.
Například pro roli maminky prodavačky Anny (Jiřina Švorcová, †83) v Ženě za pultem se původně počítalo právě s Vlastou Matulovou. Ta se ale režisérovi po zvážení zdála příliš „chladná“, jak uvádí web csfd.cz. Proto byla obsazena Dana Medřická (†62).
Medřická sice byla o pouhých osm let starší než její seriálová dcera, televizní diváci ji ale vídali často a byli na ni z obrazovek zvyklí. Přitom spolu s Matulovou v dokonalé shodě a za velkého tvůrčího jiskření odehrály 403 repríz Örkényho slavné Kočičí hry.
Smutné stáří bez dětí i bez manžela
Vlasta Matulová se poprvé provdala v roce 1943. Jejím manželem byl Arnošt Vlašimský – uznávaný lékař, který býval ozdobou každé společenské události. Vztah jim ale nevyšel.
Druhý sňatek uzavřela v roce 1958 s Jiřím Šeborem (†57), který byl polovinou barrandovské tvůrčí skupiny Šebor–Bor a na filmařském kopci měl velký vliv. Obě hereččina manželství zůstala bezdětná.
S Šeborem prožila čtrnáct let. Když v roce 1972 zemřel, zhroutil se jí svět. Aby zahnala smutek a úzkost, šla vyučovat na konzervatoř. Jenže nebyla moc trpělivá, a tak za katedrou dlouho nevydržela. V roce 1984 odešla do penze.
Vlasta Matulová se nedokázala smířit se stárnutím a ke konci života odmítala opouštět svůj pražský byt. Zemřela před 35 roky, 18. dubna 1989, v nedožitých 71 letech.
