Čtyři milenky překousla, zradu po narození syna už ne: Vztah dvou legendárních „dechovkářů“ skončil dramaticky

Vdaná byla celkem třikrát, pokaždé za muže ze showbyznysu (i když se tak tomu odvětví ještě neříkalo). Druhý manžel, legendární dechovkář Karel Valdauf, ji obdařil skříní plnou luxusních rób a kožichů, dvěma syny a krásnými písněmi napsanými jen pro ni.

Později róby a kožichy vyházel z okna, polil benzínem a zapálil. Se syny od manžela odešla, písničky jí zůstaly. Přesněji řečeno staly se součástí zlatého fondu české hudby. Mládí nevybouřené nebo třeba Tvé vlasy kvetou, maminko dodnes vyžadují rozhlasoví posluchači posílající přání jubilantům.

Takhle líčila situaci předcházející rozchodu se známým kapelníkem, ale také záletníkem, žena označovaná za královnu české dechovky, Zorka Kohoutová (†88): „Když jsem mu přišla na tři čtyři milenky, nebrala jsem to tak vážně. Ale když jsem se pak vrátila z porodnice s druhým synem Danečkem a on měl jinou, dokonce tu, kterou jsem za sebe sehnala jako záskok do kapely, sebrala jsem děti a rozvedla se.“

Narodila se 16. dubna 1931 v jedné z nejkrásnějších částí staré Prahy, v Celetné ulici. „Pamatuji se, že v té době tam ještě jezdila tramvaj číslo 1,“ vzpomínala na své dětství. „Vedle domu, kde jsem bydlela, byla prodejna tištěných písniček z filmů a mně nechyběla ani jedna, hlavně s Oldřichem Novým, kterého jsem velice obdivovala.“

Po základní škole začala pracovat v podniku ČKD Karlín. Kromě zpěvu ji uchvátil také tanec – stala se členkou závodního Styl klubu a v následujících dvou letech získala s partnerem mnoho ocenění v soutěžích.

Později se uchytila jako fakturantka v módním salonu Šoršová. Jenže byla příliš hezká na to, aby jen seděla v kanceláři. Začala pro firmu pracovat jako modelka. Pardon – manekýnka, abychom se drželi dobové terminologie.

Dala ale přednost zpěvu. Odešla na „volnou nohu“ a vystupovala pod hlavičkou Hudební artistické ústředny (HAU). Nejdříve působila v pěveckém duu se svým prvním manželem Otou Kinským, umělecká spolupráce ani manželské soužití ale dlouho nevydržely. Poté se Zorce naskytla unikátní příležitost: V zájezdovém estrádním pořadu Oblastní varieté nahradila v jednom výstupu herečku Natašu Gollovou. Ta tehdy začala natáčet s Janem Werichem Císařova pekaře a potřebovala za sebe sehnat záskok. Angažmá pomohlo Kohoutové udělat si jméno a získat nezbytné kontakty v umělecké branži.

„Bylo to pro mne zábavné a hlavně poučné, hlavně jsem se na jevišti a před lidmi otrkala,“ hodnotila později. Díky tomu se v roce 1954 stala konferenciérkou (další dobový výraz) Orchestru Karla Valdaufa. „Záhy si všiml, že taky slušně zpívám – i když to byly taneční písničky vesměs z repertoáru Orchestru Karla Vlacha. K lidovce jsem tehdy ještě díky svému mládí neměla takový vztah. A byl to právě Karel Valdauf, který ve mně vztah k lidovce a dechovce probudil. Začal pro mě skládat, šít – jak se říká – písničky na míru. Měla jsem úspěch, a tak to celé začalo. Karel se do mě zamiloval a my se vzali,“ vzpomínala paní Zorka.

Po rozvodu s Valdaufem byla zpěvačka nucena pečovat o syny jako samoživitelka. Nebylo to pro ni vlastně nic nového, v podobné situaci se kdysi ocitla i její maminka, takže Zorka vyrůstala u různých tetiček a strýčků. Šla na to ale jinak. Založila vlastní kapelu, jejíž členové se rekrutovali především z vojenských muzikantů. Pod názvem Kutilka získala brzy značnou popularitu, vyrazila na první zahraniční turné (do tehdejší NDR), následovaly další země – Polsko, Rakousko, Švýcarsko, NSR čili západní Německo. Úspěch měli zkrátka všude tam, kde se do rytmu tleská na první, ne na druhou dobu.

Bodovala i v USA, kde nevystupovala jen pro krajany. Její znělý alt prý ocenil i Frank Sinatra, zaujala také manažera Barbry Streisand, který jí nabízel zastupování na americkém trhu. Odmítla ale, protože by se nemohla starat o syny.

„V USA byla máti asi pětkrát. Poprvé v roce 1981, naposled, tuším, v roce 1995. Vzpomínám na jednu story, která se odehrála na lodi plující po Mississippi v New Orleansu. Černošská kapela tenkrát hrála také naši Škodu lásky, a i když se snažila, zahrála ji špatně rytmicky. Máti to samozřejmě nedalo, a tak milým černochům rytmus a doprovod vysvětlila a zazpívala. Ti se to hned naučili, načež pak máti učila návštěvníky lodi klasickou českou polku… Měla s tím velký úspěch a vyhrála za ten večer soutěž o nejpopulárnější osobnost,“ vzpomínal zpěvaččin starší syn Jan Valdauf.

Kohoutová často vystupovala s Josefem Zímou (92). Ona královna, on král dechovky. Diváci a posluchači si mysleli, že to spolu „pečou“. Jenže jediné, co měli kromě zpěvu společného, byl zájem o karban. S kamarády Vladimírem Menšíkem a Lubomírem Kostelkou se na partičku karet scházeli v jejím podkrovním bytě v Malířské ulici na pražské Letné.

Potřetí a naposledy se Zorka Kohoutová provdala v roce 1971 za zpěváka Jaroslava Vaňátka. Veselka se konala na Karlštejně, ženich byl o 16 let mladší než nevěsta. Vedle své choti, která byla na vrcholu popularity, se ale cítil čím dál méněcennější. Mindráky zapíjel alkoholem, komplikovalo to nejen jejich osobní, ale i pracovní život.

V roce 1983 se rozvedli. O rok později, 21. srpna 1984, spáchal Vaňátko sebevraždu. Jeho exmanželka zemřela po letitém boji s Alzheimerovou chorobou před pěti lety, 19. srpna 2019.